Kdo může určit lateralitu?

Kdo a jak může určit lateralitu dítěte? Řešení této otázky je vpodstatě jednoduché - od nejstarších dob si o tom, jestli je dítě pravák, nebo levák, vytvářejí úsudek rodiče nebo lidé dítěti nejbližší, a to právě proto, že mají možnost dítě pozorovat dlouhodobě a v různých životních situacích. Proto i dnes jsou téměř všechny děti bez ohledu na jejich laterální preferenci určeny především samotnými rodiči, což můžeme považovat za sice laický, ale tradiční a celými generacemi prověřený způsob. Pozorování dítěte, hlavně toho, jakou rukou vykonává jemnou práci, je základem pro to, jestli je dítě svým okolím později vnímáno jako pravák nebo levák.

V některých rodinách je problematika leváctví známa, protože podle dlouhodobé lidské zkušenosti potvrzené i dnešní vědou je leváctví většinou dědičné, byť se nemusí dědit přímo z generace na generaci. Když se tedy rodiče, kteří už ve svém dítěti malého leváka tuší, porozhlédnou v obou rodinách, určitě zjistí, že v nich někdo levákem s největší pravděpodobností už je. Toto pátrání po předcích, kteří leváky byli nebo jsou, je pro celou rodinu cenné, protože tak si všichni s úlevou uvědomí, že dítě v tomto ohledeu do rodiny skutečně patří. Zároveň můžeme od dospělého leváka z nejbližších členů rodiny nebo přátel využít jeho osobní zkušenosti a nadhled při řešení otázky, jak vychovávat malého leváka.

Potěšující je to, že rodiče na vytvoření úsudku nejsou sami, protože otázky laterality mají možnost konzultovat s učitelkami mateřské školy, které jsou dnes dostatečně poučeny, jak mají pracovat s dětmi s různými zvláštnostmi, a které mohou přispět řadou cenných rad. Dalším krokem k určení laterality je možnost konzultovat situaci s dětským lékařem u povinné prohlídky u dětského lékaře v pěti a půl letech, při níž se ovšem už zkouška laterality neprovádí jako dříve, a ani se tento údaj nezapisuje do zdravotního průkazu dítěte.

S informacemi o laterální preferenci v případě potřeby pracují PPP (popř. výchovní poradci ve školách, trenéři ve sportech), posudkové komise pro výkon povolání (úraz nebo ztráta končetin) a úrazové pojišťovny. Přesto tyto informace nejsou veřejné a podléhají režimu ochrany osobních dat - na druhé straně nelze nikomu zabránit v tom, aby si vlastním pozorováním kohokoliv neudělal o jeho lateralitě vlastní úsudek.

Laterální vyhraněnost je znovu ověřována i při zápisu do první třídy základní školy jako součást zkoumání předškolní zralosti dítěte – při této příležitosti je možnost hledat radu u učitelů prvního stupně a výchovného poradce školy, a tak i případný kontakt na skutečně specializované vyšetření v příslušné pedagogicko-psychologické poradně.

Pro konečné stanovení toho, jestli je naše dítě levák nebo pravák, však nesmíme pospíchat - některé děti jsou sice vyhraněné od útlého věku, ale jiným to může trvat mnohem déle. Kolem pátého až šestého roku věku se, jak už bylo řečeno, situace obvykle vyjasní, ale je známo, že některé děti si hledají svou ruku ještě po nástupu do školy. Některé málo vyhraněné děti se mohou vnitřně rozhodovat mnohem déle, než to bylo obvyklé kdysi. Dnes, kdy mají na výběr strany dvě a není na ně z principu naléháno, aby se přiklonily k většině, může se stát, že toto rozhodnutí přihlásit se k jedné nebo druhé převažující ruce odkládají, a nakonec to udělají až pod tíhou okolností na začátku školní docházky, kdy je potřeba psát jednou nebo druhou rukou. Pokud se zdá u vašeho dítěte v tomto ohledu cokoli v nepořádku, nejlepší je navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, kde testování provedou specializovaní pracovníci, a my se třeba jen přesvědčíme, že všechno v pořádku je a že ve výchově dítěte nebylo nic zanedbáno.

13/12/2015; 8/12/2023