Kdo může určit lateralitu?

Kdo a jak může určit lateralitu dítěte? Řešení této otázky je v podstatě jednoduché – od nejstarších dob si o tom, jestli je dítě pravák, nebo levák, vytvářejí úsudek především rodiče nebo lidé dítěti nejbližší, a to proto, že mají možnost dítě pozorovat dlouhodobě a v různých pohybových situacích. Proto i dnes jsou téměř všechny děti bez ohledu na jejich laterální preferenci určeny především samotnými rodiči, což můžeme považovat za sice laický, ale tradiční a celými generacemi prověřený způsob.

Pozorování dítěte, hlavně toho, jakou rukou vykonává jemnou práci, je východisko pro to, jestli je dítě svým okolím vnímáno jako pravák nebo levák. M. Sovák k tomu podotýká: „Proto pokládáme hodnověrná sdělení rodičů za velmi důležitý způsob vyšetření vrozeného leváctví. Ba dokonce jsme toho názoru, že přesné vylíčení levorukosti v útlém věku dítěte má pro zjištění vrozeného leváctví větší cenu než všecky testy...“³⁹

Určit, jestli dítě levákem je, nebo není, nesmí být z povahy věci jednorázové, rychlé a zkratkovité, ale naopak prováděné postupně a s rozvahou. Dítě však nesmí vědět, že je právě zkoumáno, protože pak může chtít vyhovět přání rodičů nebo se vyhnout budoucím poznámkám a pochybnostem o levácích ze strany dětí nebo dalších dospělých. Chybné určení laterality může vést k tomu, že dítě se ocitne v nesprávné roli, a tím i nesprávné sebeidentifikaci, kterou si nese životem a kterou se pak v různých rozhodovacích situacích řídí.

Jiná otázka, která se zatím rýsuje v podstatě na pozadí všech ostatních témat, se týká dětí, které vykazovaly laterální nejistotu a které byly svým okolím vedeny k tomu, aby se kvůli lepšímu začlenění do společnosti přiklonily k praváctví. Pokud v nich jejich vnitřní leváctví nakonec o hodně později postupně dozrálo, zvítězilo a přetlačilo praváctví, mohou pak dlouhodobě nebo i celoživotně chodit v jiném laterálním těle. Návratem zpátky těch, kteří se necítí ve správném laterálním modu, ať už z jakkoliv různých důvodů, se zabývá německý terapeut Karl Grunick⁴⁰ a jeho čeští následovníci⁴¹ (více v kapitole Left Handers Day a společnosti leváků).

Při stanovování laterality nesmíme zapomenout, že člověk nepoužívá přednostně svou vedoucí ruku nebo nohu vždy. Vedoucí končetina může totiž být v záloze pro následnou navazující činnost, která je už v tom okamžiku podvědomě vyhodnocována jako důležitější, protože přináší větší ochranu před případným možným nebezpečím nebo je určena k důležitější a přesnější zamýšlené práci. Stejně tak lidé velmi často při práci proměňují ruce i stojnou nohu kvůli odpočinku nebo i jen proto, aby si zpestřili nudně se opakující činnosti

Rozdílně se člověk chová i případě, že se něco chystá úmyslně vykonat, na rozdíl od situace, kdy použije intuitivní pohyb z nouze, který je reakcí na přímé nebezpečí.

Laterální vyhraněnost je ověřována při zápisu do první třídy základní školy jako součást stanovení předškolní zralosti dítěte – při této příležitosti je možnost hledat radu u učitelů prvního stupně a výchovného poradce školy, a tak i případný kontakt na skutečně specializované vyšetření v příslušné pedagogicko-psychologické poradně.

Pro konečné stanovení toho, jestli je naše dítě levák nebo pravák, však nesmíme pospíchat – některé děti jsou sice vyhraněné od útlého věku, ale jiným to může trvat mnohem déle. Kolem pátého až šestého roku věku se situace obvykle vyjasní, ale je známo, že některé děti si hledají svou ruku ještě po nástupu do školy.

Některé málo vyhraněné děti se mohou vnitřně rozhodovat mnohem déle, než to bylo obvyklé kdysi. Dnes, kdy mají na výběr strany dvě a není na ně jako dřív hned po nástupu do první třídy naléháno, aby se přiklonily k jedné nebo druhé převažující ruce, rozhodnutí odkládají, a udělají ho nakonec až pod tíhou okolností na začátku školní docházky, kdy už je potřeba psát jednou nebo druhou rukou.

Nejsložitěji se však lateralita určuje u dlouhodobě nevyhraněných dětí, a tak se po důkladném zvážení výhod a nevýhod pravděpodobně přikloníme spíše k vedení na ruku pravou, protože to přináší menší potíže s adaptabilitou s převládajícím pravorukým prostředím.

Pokud se zdá v tomto ohledu cokoli ve vývoji dítěte v nepořádku, nejlepší je navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, kde testování provedou specializovaní pracovníci, a rodiče se třeba tak jen přesvědčí, že všechno v pořádku je a že ve výchově dítěte nebylo nic zanedbáno.

13/12/2015; 8/12/2023; 28/2/2025

39. Sovák, Miloš: Výchovné problémy leváctví, SPN, Praha, 1960, str. 40

40. https://inteligencetela.cz/; staženo 26. 4. 2024

41. https://spravnalateralita.cz/; https://www.zijsvoulateralitu.cz/; staženo 26. 4. 2024