Lateralita

"...v mezinárodní vědecké terminologii označení lateralita (z latinského latus, lateris, n. strana, bok) "znamená praváctví a leváctví vůbec, v nejširším slova smyslu pravou a levou stranu."1

Lateralita je obvykle nazírána z dvojího pohledu jako:

  1. tvarová (morfologická) - je vyjádřena nesouměrností výskytu, velikosti a funkcí částí mozku, vnitřních orgánů, končetin, tvarovosti tváře a podobně,
  2. funkční - je intuitivní upřednostňování jedné z párových končetin (ruce, nohy), párových percepčních orgánů (oči, uši) a je zároveň vyjádřena točivostí, zatáčivostí i koordinací složených pohybů.

S tímto rozdělením laterality přichází už na počátku šedesátých let M. Sovák2 - z hlediska zkoumání praváctví a leváctví nás zajímá především lateralita funkční, která se ovšem velmi často projevuje i lateralitou tvarovou. Nesmíme zapomenout, že funkční souhrnná lateralita je výslednicí, chceme-li průnikem, laterality jednotlivých párových orgánů (rukou, nohou, očí a uší), koordinací složitých pohybů a dalších aspektů. Je tedy otázkou, jakou váhu pro běžný život dítěte i dospělého mají jednotlivé sledované parametry. V přirozených národních jazycích je pak pro snazší orientaci v běžném životě tato situace shrnuta do zjednodušeného označení pravák a levák - dělítkem mezi oběma skupinami populace je pak na první pohled viditelné, a tedy i snadno identifikovatelné upřednostňování pravé nebo levé ruky.

Při bližším zkoumání preference k intuitivnímu použití ruky, nohy, oka a ucha je zřejmé, že část populace takovou ustálenou preferenci nemá a projevuje se tím, že současně nese znaky praváků i leváků. Člověk s takto způsobenou strukturou preferencí je nazýván ambidexter (česky nevyhraněný, ve smyslu upřednostňování vedoucí ruky a dalších parametrů). Tato skupina nevyhraněných není ovšem jednotná a tvoří v zásadě dvě skupiny:

  • ambidextrie ustálená - ve stejných opakovaných situacích je preferována neustále stejná ruka, noha, oko a ucho, čemuž je podřízena i koordinace složitých pohybů, takže takový člověk se chvílemi projevuje jako pravák nebo jako levák,
  • ambidextrie neustálená - v standardních a opakovaných situacích je preferována ruka, noha střídavě podle neznámého klíče jak pro pozorovatele, tak i pro samotného člověka, který činnost právě vykonává; v běžném životě jsou pak jejich řešení pohybových situací do poslední chvíle nevyzpytatelná, složité koordinační pohyby trpí tím, že se skládají z jednotlivých pohybů praváků i leváků, a tak jsou znehodnocovány částečnou nefunkčností a mohou se na pohled projevovat toporností, špatnou koordinovaností (mimochodníci), zbrklostí nebo naopak vykonáváním na poslední chvíli, pomalostí a podobně.

Skupina ambidextrů tvoří podle průzkumů poměrně velkou část populace a vědecká pozornost jí věnována není - přes zkoumání fenoménu leváctví se tak pedagogika dostala ke skupině "nové", jejíž obtíže v běžném praktickém životě jsou pravděpodobně značné ve srovnání se skupinou vyhraněných. Složitost situace je umocněna tím, že takové různé přechodové znaky vykazuje v menší či větší míře až polovina populace. Určitou výhodou této skupiny může být to, že je z životních zkušeností zvyklá se umět přizpůsobit a pro snazší kompatibilitu s většinovým prostředím si pravděpodobně častěji vybírá řešení ve shodě s praváky. Zejména u dospělých se pak z pohledu pozorovatele jeví takoví lidé jako praváci a je otázkou, zda a jak je původní lateralita posunuta nebo překryta.

 

Že situace identifikace laterality ale není jednoduchá připomínají autorky Drnková a Syllabová v Záhadě praváctví a leváctví: "Ani shodná lateralita všech párových orgánů ve stupni výrazného praváctví není stoprocentním svědectvím, že jedinec je genotypický pravák. Může to být i ambidexter (tj. nevyhraněný) vycvičený prostředím." (SD 14)

Sovák, M. - Výchovné problémy leváctví, 1960, str. 40: "Proto pokládáme hodnověrná sdělení rodičů za velmi důležitý způsob vyšetření vrozeného leváctví. Ba dokonce jsme toho názoru, že přesné vylíčení levorukosti v útlém věku dítěte má pro zjištění vrozeného leváctví větší cenu než všecky testy..."
str. 31: "... se ukázalo, že chlapec je rozený levák s jasnou převahou levorukosti."
Ladislava KřišťanováK6 charakterizuje leváctví "jako funkční převahu levé ruky. Přednostně se používá i dolní končetiny, oka a ucha. Znamená to, že jedinec vykonává určitý výkon kvalitativně lépe jedním z párových orgánů. Leváctví je výrazem nesouměrné činnosti řídících mozkových center."
V Záhadě praváctví a leváctví Drnková a Syllabová říká (str. 11): "Levorucí atleti vrhači, stolní tenisté, šermíři ... bojující v obráceném střehu a další se zcela vyrovnávají pravákům. V některých sportech se leváctví projevuje dokonce jako výhoda." - zde je kvalita výkonů pojímána jako ekvivalentní,
na str. 50 v kapitole o lateralitě nohy ale používá pojmu "levonozí" a "pravonozí" a vysvětluje, že "levorucí" nemusí být zároveň "levonozí", protože laterální shoda horních a dolních končetin u leváků vykazuje nižší četnost než u praváků.

Takže co z toho vyplývá? Že pokud myslíme nejobecnější pojmenování celkové laterality, která se odvozuje obecně od převahy vedoucí ruky nad ostatními parametry, tak pojmy levoruký a levák splývají - pokud ovšem pronikneme do větší hloubky a začneme vnímat celkovou lateralitu jako průnik specifičtějších parametrů, donutí nás to rozlišovat, protože sledujeme minimálně čtyři hlediska (ruka, noha, oko, ucho, ale i mimiku a gesta a koordinaci složených pohybů). Zde pro lepší orientaci v problému nás to nutí používat v o řád přesnější význam (např. levoruký, ale pravooký = zkřížená lateralita u leváka vnímaná učiteli při výuce psaní a čtení někdy jako problém). Dále se pak dostáváme už do formálně logických hříček typu: levoruký, ale pravonohý, pravooký a pravouchý, což zase souhrnně znamená - levák. Obecně vzato úloha ruky je tak veliká, že v souhrnném označení stejně převládne lateralita ruky, protože její podíl na stanovení je největší - je to prostě takové eso.

Sovák přijímá od Pearce (1953), str. 57, že souhlasnou lateralitu mají praváci - ronu - z 49,3%, u leváků jen 4% (z Lat. jako ped problém)

 

Obtíže v prostorové a pravolevé orientaci, nerozhodné a nejisté pohyby, nesoulad oko - ruka, oko - ruka - noha můžeme sledovat především u dětí s lateralitou nevyhraněnou nebo zkříženouK9

Z hlediska působení vlivu prostředí a typu výchovy rozděluje M. Sovák leváky na tři skupiny M. Sovák MVL33 - 34:

  • a) levák správně vychovávaný, tj. od útlého věku vedený tak, aby jeho vrozená lateralita se podporovala a rozvíjela,
  • b) levák tolerovaný není sice přecvičován, ale také není cílevědomě a správně veden k rozvoji své laterality a dominance,
  • c) levák přecvičovaný: záleží tu na stupni leváctví i na době, kdy se s přecvičováním začalo.
  1. ruka je zároveň obratná a silná
  2. noha je buď silná, nebo obratná

dále uvádějí

noha je:

  1. odrazová - já říkám, že má stojnou funkci, takže i stojná
  2. švihová -

co raději uvádět noha souhlasná a vykračovací? ale pro to musím mít důvod LR - LN x PR - PN

sovák - doporučuje se zaměřit na testy činnostní VPL38

Čtenářům, kteří po přečtení tohoto článku možná nabyli přesvědčení, jestli by bylo vhodné provést plošné vyšetření laterality, např. u dětí vstupujících do základní školy, můžeme říci, že laické stanovení laterality nám pro běžnou práci doma i ve škole v zásadě nakonec stačí a že ve sporných případech jsou tu ku pomoci specializovaná vyšetření v PPP. Pro potřeby zjištění laterality včetně zkřížené, tréninkových plánů v jednotlivých sportech, rehabilitace po úrazech, zjišťování ušní dominance kvůli nedoslýchavosti, potřeby protetiky a dalších navazujících oborů se vytvořila specializovaná pracoviště. Druhým aspektem je i otázka organizační a ekonomická - na plošnou diagnostiku děti při přechodu z mateřské školy do školy základní nejsou ani kapacity speciálních pedagogů, ani peníze a nakonec pedagogové i rodiče o takovou akci z různých důvodu nestojí.

Škoda jen, že nemáme vytvořen systém, který by umožnil shromážďovat znalosti a zkušenosti z výše uvedených oborů do souhrnného zdroje, aby jednotlivci i instituce nemusely "začínat od nuly", když informace už pravděpodobně existují, a ti, kteří je mají, by se o ně třeba i rádi podělili. o přenosu z jazyků do jazyků ani nemluvě

Podrobnější informace o zjišťování laterality ruky, nohy, oka, ucha a celkových pohybů najdete v podkapitolách kapitoly Laický test laterality.

Použitá literatura:

1. (SD 12 1991)

2. Výchovné problémy leváctví, 1960, str. 11