Laterální profil člověka

Označení funkční laterality je v národních jazycích pro snazší orientaci v běžném životě shrnuto do zjednodušeného pojmu pravák a levák. Přirozeným důvodem takového pojetí je to, že dělítkem mezi oběma skupinami populace je snadno viditelné, a tedy i snadno identifikovatelné upřednostňování pravé nebo levé ruky.

Lateralita člověka je nejjednodušším způsobem vnímána jako intuitivní upřednostňování jedné ruky před druhou – lateralitu člověka ale tvoří i tzv. nohovost, okovost a uchovost. V odborné literatuře je pak velmi často zobrazován celkový laterální profil typického leváka nebo praváka vyjádřením souhlasnosti jako L-L-L-L nebo P-P-P-P.

Takovouto zcela shodnou lateralitu má ovšem jen část populace, protože z dříve uskutečněných průzkumů vyplývá, že asi jedna čtvrtina leváků a pětina praváků nemá shodnou lateralitu ruky a nohy²⁰ – vyjádřeno tímto zobrazovacím způsobem vypadá jejich laterální profil takto: L-R-L-L a P-L-P-P. Když se navíc ještě zaměříme na lateralitu očí a uší, abychom zjistili lateralitu souhrnnou, vznikne šestnáct typů osobních laterálních profilů²¹.

Šestnáct laterálních profilů podle ruky (H, Hand), oka (A, Auge), ucha (O, Ohr) a nohy (F, Fuß)²² německého výzkumného týmu J. B. Sattlerové²³. Seřazení důležitosti v rovině ruka-oko-ucho-noha vychází ze zaměření výzkumu pracovních činností dospělých a jejich bezpečnosti práce.

Takovýmto způsobem vznikne škála šestnácti laterálních variant, v nichž se popravdě běžní lidé začínají už ztrácet a s nimiž mohou těžko pracovat učitelé i speciální pedagogové. Na druhé straně víme, že jednotlivé sledované parametry (ruce, nohy, oči a uši) mají v běžném životě dítěte i dospělého úplně jinou váhu a významovou roli, která vychází ze sebeosbslužnosti, pracovních i zájmových aktivit.

Z tohoto důvodu musíme od mechanicky pojatého laterálního profilu, koeficientu levorukosti a pravorukosti²⁴ odstoupit a zaměřit se na důležitost intuitivního upřednostnění vedoucí ruky, nohy, oka nebo ucha v běžných denních situacích. Měřítkem významnosti je nejen frekvence využití specializované činnosti, ale i to, jak často se v konkrétní situaci musíme sami sebe ptát, rozhodnout se a k činnosti zvolit pravou či levou ruku nebo oko.

Pokud se tedy zaměříme na to, jak často a v jakých situacích využíváme ruku, zcela jasně si uvědomíme, že ruka svým významem jednoznačně převyšuje úlohu nohy, oka a ucha. Jaká přesně je struktura poměřování mezi nimi, zjištěná třeba rozborem denních činností z osobního života, je zatím mimo pozornost badatelů, stejně jako skutečné zatížení vzhledem k charakteru profesně vykonávané práce nebo některých zájmových činností, jakými jsou specializované sporty nebo hra na hudební nástroj.

Čtyři párové orgány, z kterých se odvozuje celkový laterální profil, však nehrají stejně důležitou životní roli, takže je nelze poměřovat jen mechanicky – zásadní význam má vedoucí ruka, s kterou se lidé sebeidentifikují jako praváci, nebo leváci; významový poměr 70:20:7:3 je stanoven jako předběžný odhad.

28/2/2025

20. Drnková-Pavlíková-Pavlíková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání 1991, ISBN 80-201-0113-6, str. 51

21. Sattler, Johanna Barbara; kolektiv: Händigkeit – Bedeutung und Untersuchung, pdf, https://register.awmf.org/de/leitlinien/detail/002-017, str. 22; staženo 26. 4. 2024

22. tamtéž, str. 22

23. https://de.wikipedia.org/wiki/Johanna_Barbara_Sattler; https://www.schreibmotorik-institut.com/index.php/en/facts-tips/in-dialogue/585-interview-with-dr-johanna-barbara-sattler; obojí staženo 26. 4. 2026

24. Drnková-Pavlíková-Pavlíková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání 1991, ISBN 80-201-0113-6, str. 13