Lidský mozek a lateralita

V záplavě informací, které se k rodičům i učitelům dostávají, se neustále prolínají dva pohledy na zkoumání laterality – jednak touha proniknout do podstaty, proč lidé vykazují znaky praváctví, leváctví a ambidextrie, a jednak o nalezení průkazných anatomických rozdílností nejen těla, ale hlavně rozdílů v místě nejdůležitějším – v mozku.

Na první pohled máme mozek všichni stejný, ale jak už bylo řečeno, až na některé maličkosti – a právě v těchto „maličkostech“ je jádro celého problému. Z hlediska zkoumání mozku se tedy můžeme zaměřit na anatomické rozdílnosti, které by mohly všechny tři laterální skupiny odlišovat, ale dalším podstatným hlediskem je také to, jestli existují rozdílnosti v tom, jaké funkční procesy v něm probíhají a jak.

Leonardovy zápisky a nákresy jsou nejen anatomickým popisem lebky a mozku, ale zřetelně je z nich vidět i touha pochopit, jaká je jeho funce a jak mozek pracuje
¹⁰.

Anatomické nesouměrnosti mozku si pravděpodobně jako první všimnul při svém zkoumání lidského těla Leonardo da Vinci¹¹ (1452-1519) a jako první ho také ve svých náčrtech velmi přesně zobrazil. Nejzákladnější objev vazby mezi mozkem a řízením končetin byl však učiněn až v roce 1861, kdy francouzský chirurg a antropolog Pierre-Paul Broca¹² (1824-1880) objevil v levé polokouli řečové centrum, tzv. Brocovu oblast, a zanedlouho našel i souvislost levé poloviny mozku s větší obratností protilehlé ruky, tedy pravé¹³. Poměrně krátce nato německý lékař a psychiatr Carl Wernicke¹⁴ (1848–1905) objevil další místo, které také ovlivňuje řeč, tzv. Wernickeovu oblast, která na rozdíl od Brocova oblasti však může být v jedné i v druhé polokouli.

Označení funkční asymetrie mozkových hemisfér se nazývá lateralizace mozkových funkcí¹⁵.

Jiný pohled na lidský mozek může být zaměřen na to, jak jednotlivá řídící centra umístěná v jeho různých částech pracují, co řídí a za co jsou funkčně odpovědná vzhledem k upřednostňování končetin a receptorů. Vedle toho se pak objevují otázky, které směřují i k tomu, jak a jakou měrou mezi sebou komunikují a spolupracují, kudy, jak a jak rychle myšlenková spojení probíhají, jaký rozdíl je v tom ohledu mezi praváky a leváky a jaký vliv na jejich myšlení to má.

Z pozorování běžného denního života, z životopisů známých leváků, ale i z provedených výzkumů se zatím jako vědecky nepotvrzené jeví tušení, že rozdíly mezi praváky a leváky se dají přeci jenom alespoň trochu popsat. Rodiče, učitelé i oboroví pedagogové i psychologové se kloní k tomu, že u leváků je o něco více podpořeno kreativní myšlení, prostorová představivost, větší sklony se vyjadřovat výtvarným způsobem, sklony k samouctví a k experimentátorskému chování. Co z toho jsou dispozice a vlohy a co z toho vychází z potřeby se sžít s poněkud cizorodým prostředím, v němž se leváci nacházejí, se však exaktními metodami zatím zjistit nedá. Zdá se tedy, že tyto vyjmenované vlastnosti, pro něž mají leváci vyšší citlivost, jsou tím, z čeho ze zkušenosti víme, že praváky a leváky odlišuje...

Zobrazení lidského mozku s vyznačením Brocova centra a Wernickeovy oblasti¹⁶.

Otázka původu leváctví a tušené rozdílnosti uspořádání levákovy psychiky na úrovni současné vědy zatím nejsou uspokojivě rozřešeny, neboť žádná ze současných koncepcí nedává srozumitelné a jednoznačné odpovědi. Porozumět fenoménu leváctví a dobrat se odpovědí na stovky otázek, které se automaticky nabízejí, zatím je a asi i bude pro všechny vědce pořád stále silná výzva.

Vývoj v oblasti zkoumání lidského mozku i genetiky je v centru pozornosti velkého množství výzkumných týmů, ale spíše jako vedlejší produkt tak z vědeckého prostředí přicházejí stále nové a nové teorie, proč zhruba o málo více než jedna desetina populace se nakonec v dospělosti projevuje typickými znaky leváků. Problém je však v tom, že veřejnosti jsou předkládány různé koncepce i s celým arzenálem potvrzených důkazů, které jsou zanedlouho překrývány důkazy novými, navíc mnohem věrohodnějšími. Potíž je v tom, že i ty jsou velmi rychle popřeny, aby zanedlouho mohly uvolnit místo jiným. Takto se vytváří tematický vír podobný malströmu, který do sebe strhává a postupně stravuje nově přicházející teorie.

Jednotlivé polokoule mozku jsou obvykle spojovány s řízením konkrétních lidských činností – není to však tak, že by byly řízeny pouze jen z jedné, nebo druhé hemisféry, ale že jedna nebo druhá nabízí posílené funkce, které se pak mohou projevit o něco lepšími výkony¹⁷.

Dnešní stav znalostí a možnosti zkoumání činnosti mozku, stejně jako informace z genetického kódu, nám tedy pořád ještě nedávají přesvědčivé a definitivní informace¹⁸ o tom, čím je spuštěna intuitivnost upřednostnění ruky, nohy, oka nebo ucha na pravé nebo levé straně těla. Co je příčinou toho, že lidstvo je v tomto ohledu rozděleno do dvou, přesněji tří skupin, prostě nevíme. Většina hodnocení dispozic a vlastností leváků tak zatím vychází především z přímého pozorování, které je základní výzkumnou metodou, a z následné analýzy pohybů, preferencí a také koncentrovaných tušení, že by něco tak skutečně mohlo být.

Problematika uspořádání mozku je však pro běžného člověka převelice složitá, a když rodiče vědí, že dítě levákem je a že podstata jeho leváctví se stejně nedá změnit, většina rodičů a učitelů se raději ptá, jak dítě vést, aby mohlo žít plnohodnotný život.

Nacházíme se v situaci, kdy samotný výčet a popis všech hlavních pojetí vzniku a významu laterality v osobním životě, ale i pro společnost, který se nashromáždil, by svým rozsahem mnohonásobně překročil formát této knihy, ale tím, jak leváka vychovávat a jak má levák žít v pravostranném světě, se kromě několika mála pokusů několika speciálních pedagogů leváků¹⁹ nikdo mnoho nezabýval. Leváctví pravákům jako téma naprosto zevšednělo, ve společenských vztazích nedráždí jako dříve, a tak v hledáčku pozornosti praváků, a to i ze strany akademické sféry, zůstala spíše jen dosud nevyřešená otázka původu, smyslu, přenosu a odlišnosti leváctví.

Otázky původu a přenosu leváctví jsou tak jen jednou součástí z celé problematiky leváctví a života leváků. Leváky leváctví také zajímá a také to, proč leváky jsou – na druhé straně však to, že leváky jsou, připadá většině leváků jako naprosto přirozené.

28/2/2025

9. https://www.gate2biotech.cz/levorukost-zrejme-neni-geneticky-podminena/; staženo 26. 4. 2024

10. https://www.wildculture.com/article/hidden-neuroscience-leonardo-da-vinci/1809; staženo 26. 4. 2024

11. Drnková-Pavlíková-Pavlíková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání, 1991, ISBN 80-201-0113-6, str. 24

12. https://cs.wikipedia.org/wiki/Paul_Broca; staženo 26. 4. 2024

13. Drnková-Pavlíková-Pavlíková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání 1991, ISBN 80-201-0113-6, str. 26

14. https://cs.wikipedia.org/wiki/Carl_Wernicke; staženo 26. 4. 2024

15. https://cs.wikipedia.org/wiki/Lateralizace_mozkových_funkcí; staženo 26. 4. 2024

16. Drnková-Pavlíková-Pavlíková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání 1991, ISBN 80-201-0113-6, str. 25

17. Lidské tělo, Gemini (ČR) 1991 ISBN: 80-85265-13-3 (z anglického originálu The Human Body, Marshall Editions Ltd., London 1989), str. 235

18. https://www.gate2biotech.cz/levorukost-zrejme-neni-geneticky-podminena/; staženo 26. 4. 2024

19. Healey, Jane M.: Leváci a jejich výchova, Portál, Praha, 2002, ISBN 80-7178-701-9; Zoche, Hermann-Josef: Vidím svět i z druhé strany, Ikar, Praha, 2006, ISBN 80-249-0647-3