Počet leváků v populaci

Často diskutovanou otázkou bývá to, kolik leváků v populaci vlastně je – otázka je jasná, ale odpovědět na ni už tak jednoduché není. Je totiž potřeba si uvědomit, že počet leváků v populaci je odvozován jen z menších statistických vzorků, protože centrální evidence leváků se nevede, přesto se ale většina současných odhadů protíná s malými odchylkami v hodnotě kolem 11-12 %. Výzkumy jsou většinou odvozeny od počtu těch, kteří píšou levou rukou nebo provádějí jiné jasně vyhraněné laterální činnosti levou rukou, vykazují tedy znaky levorukosti, a to ve společnostech, kde si leváctví už po několik generací nenese společenskou zátěž. Tak, jak prochází akceptace leváků a zájem o ně, mění se i jejich oficiální počet a v obecně svobodomyslnějším společenském a náboženském prostředí postupně stoupá a pak narazí na svůj strop – zdá se, že česká společnost takového svého prahu už dosáhla.

Nízké počty leváků uvádějí především průzkumy z počátku století, přičemž většinou neznáme přesnou metodu a kritéria získání takovýchto informací. To odpovídá tomu, že ze společenských důvodů rodiče dětí nebo sami leváci zřejmě neodpovídali o své preferenci ruky záměrně pravdivě nebo míra přiučování na pravostranně řešené činnosti postoupila tak daleko, že se sami lidé už jako leváci necítili a nehodnotili se tak.

Johanna Barbora Sattler a Frank Steinkopf^28.

Vyšší procento leváků v populaci pak vykazují badatelé, kteří vycházejí z toho, že počet narozených leváků a praváků je pořád stejný, podobně jako se rodí poměr mužů a žen. Podle této koncepce se na veřejnosti nakonec projevuje právě jen skupina 11-12 % levorukých, ale zbytek ze zmiňované poloviny, tj. 37-39 %, jsou leváci jako domněle pravorucí, kteří se pod převažujícím tlakem pravorukého prostředí se s ním ztotožnili²⁹. Tento názor a pojetí laterality je velmi živý v německy mluvících zemích a v souladu s ním vycházejí osvětové publikace, které obhajují svobodu leváků z těchto pozic.

Typickými představiteli této koncepce jsou Johanna B. Sattler (nar. 1953), představitelka a organizátorka hlavního proudu německé sinistrologie, a celá generace jejích následovníků. Frank Steinkopf (nar. 1961), přístup k pojetí rozdělení společnosti vysvětluje takto: „Často jsem tázán, kdy budou všichni genetičtí leváci žít jako aktivní leváci. Na to odpovídám: „Pojďme o tom hovořit ještě jednou v roce 2061. To mi totiž bude 100 let. Jsem pevně přesvědčen, že podíl aktivních leváků za několik generací dosáhne 50 %.“³⁰

M. Sovák v šedesátých letech minulého století jako zakladatel a organizační hybatel naší speciální pedagogiky, která se leváků týká, převzal celou tuto tezi³¹ od švýcarského přírodovědce Paula Sarasina³², který tvrdil, že každé dítě, které se narodí, je už pravákem, nebo levákem. Pedagogické práce M. Sováka vycházely v šedesátých letech i v tehdejší NDR a pravděpodobně vzhledem ke kulturní blízkosti s českým prostředím a tehdy i podobnému školství jeho práce zdomácněly. Je zajímavé, že naše domácí pedagogika, která se na M. Sováka odkazuje a jeho tradici dlouhodobě rozvíjí, zrovna tento předpoklad nepřejímá.

Rozložení počtu praváků a leváků v populaci při narození a vliv pravorukého prostředí na potlačení přirozené intuitivity chování části leváků v něm podle Miloše Sováka z roku 1966³³.

Naše pedagogika vychází především z pozorování praktického života a z něj odvozuje, že některé děti se od narození mohou už projevovat jako typičtí praváci či leváci, ale že velká část dětí je nějakým dílem neustálená a teprve postupně dozrává k výsledné lateralitě praváka, leváka, nebo k dospělému nevyhraněnému (ambidextrie), přičemž uznává, že velká část populace si s sebou dalším životem nese různou směsici laterální znaků ve smyslu kombinace preference ruky, nohy, oka, ucha a dalších znaků.

Levorukost nebo pravorukost se ve vybraných případech zjišťuje a zaznamenává u raných školáků při vyšetření laterality v pedagogicko-psychologických poradnách a tento údaj pak putuje do školní osobní dokumentace pod ochranou informací GDPR. Sledování laterality se týká i vyřízení škodní události při úrazu vedoucí ruky, a tím i následné změny pracovní schopnosti a přiznání invalidního důchodu. Důležitý, ale interní údaj je to i v některých povoláních, kde lateralita ruky hraje klíčovou roli pro volbu osobní zbraně u policistů a vojáků, nebo pracovních nástrojů vysoce specializovaných chirurgů, u vybavení sportovců a dalších.

Přesnější stanovování laterality ruky však bylo a je rozostřeno tím, že se někteří leváci a nevyhranění v životě postupně pravorukému prostředí přizpůsobují, samovolně se na něj přiučují, stávají se v některých činnostech více oboustrannými, až pravostrannými, což při zpětném zkoumání laterality v dospělosti dělá potíže, jak se dopátrat skutečné laterální podstaty.

Tak zvané věci pro leváky, které jsou dnes snadno dostupné, přiučování (přicvičování) nezastavují, protože v běžném životě se objevuje stále více a více nářadí a mechanizmů konstruovaných pro ruku pravou. Jejich levostranné varianty se objevují až později, většinou v době, kdy už leváci zacházení s pravorukou variantou zvládli a potřebu to měnit už nemají. Míra přizpůsobivosti leváků na pravostranné prostředí se zvyšuje s věkem, takže z jejich zpětného pohledu dospělí leváci už často nejsou schopni rozlišit, co je získaný návyk a co jím není. Na druhé straně jsou levostranné varianty pomůcek a přístrojů šancí pro novou generaci leváků, přesto problematika věcí pro leváky je mnohem složitější, než to může vypadat (více v kapitole Levák a pomůcky pro leváky).

Posun od pojetí rovnoměrného laterálního rozložení společnosti mezi praváky a leváky M. Sováka, zde rozšířené o ambidextry, k mnohem přesnějšímu rozložení sta pražských dětí v roce 1974/75 podle Z. Drnkové-Pavlíkové a R. Syllabové³⁴.

Z. Drnková-Pavlíková a R. Syllabová ve své Záhadě praváctví a leváctví uvádí, že při důkladném vyšetření laterality 100 dětí na počátku školní docházky ve čtyřech třídách dvou pražských škol v polovině sedmdesátých let bylo zjištěno, že „určitý stupeň levorukosti vykazovalo 19 % dětí, tendence k obourukosti převládala rovněž u 19 % dětí a jistý stupeň pravorukosti se vyskytoval u 62 % dět퓳⁵.

Tyto statistické výsledky převedly autorky do grafu, na jehož levé straně je znázorněna skupina vyhraněných leváků a na straně pravé vyhraněných praváků – u obou krajních skupin můžeme tedy předpokládat úplnou souhlasnou lateralitu. Od těchto skupin se pak odvíjí skupina dětí, které si nesou různé přechodové znaky, tedy různě kombinovanou směsici znaků leváků a praváků; na dně grafu jsou děti s celkově převažujícími znaky ambidextrie, ať už ustálené, nebo neustálené³⁶.

Z průzkumů rovněž vyplývá, že počet leváků mužů je o něco málo vyšší než počet levaček – proč je tomu tak, není známo, ostatně jako není známa odpověď na spoustu dalších otázek spojených nejen s leváctvím, ale s lateralitou vůbec.

Na závěr této podkapitoly ještě jeden zajímavý průzkum – Jaroslav Střeštík a Karel D. Skočovský z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze zkoumali údaje získané od 6 300 respondentů, kteří preferují levou ruku, narozených mezi lety 1953-1974. V článku Preference pravé či levé strany³⁷ uvádějí, že seřadili všechny respondenty podle měsíce jejich narození a zjistili, že mezi narozenými v létě, především v červenci a srpnu, je leváků méně (jen asi 4 %), zatímco u narozených v zimě a na jaře s výjimkou února je leváků více (až 7 %).

Celý, jistě bohulibý průzkum, však nezobrazuje věrně společenskou situaci, v níž leváci narození v padesátých a šedesátých letech nemohli ještě zcela projevovat svou přirozenou lateralitu, takže je otázkou, kde jsou tzv. „přeučení leváci“, kteří se mezitím ztotožnili s pravou rukou kvůli přechodu na psaní a kteří se dnes cítí jako praváci. Zároveň tedy není uvedena věková struktura respondentů, která je důležitá právě proto, že narození v sedmdesátých letech jsou se svým leváctvím ztotožněni úplně, běžně ho také tak uvádějí, čímž jich je mezigeneračně mnohem více.

Počet narozených leváků v letech 1955-1974 v závislosti na měsíci narození³⁸.

Nemenší problém naznačuje i samotný počet zjištěných leváků v jednotlivých měsících, protože není vidět, jak výpočet probíhal z hlediska rovnoměrnosti počtu narozených v jednotlivých měsících. Zkoumaná kohorta 6 300 leváků je navíc jen těch, kteří ze své vůle uvolnili tuto informaci, jak vyplývá z článku, a právě proto zároveň netvoří standardně korektní uzavřenou statistickou skupinu – přesto přeze všechno jsou výsledky zajímavé, protože otevřely další tematickou kapitolu a dávají tak možnost se od nich odrazit v dalším bádání.

Počet leváků u nás je už s největší pravděpodobností ustálen a těžko můžeme očekávat, že by se v blízké době počet leváků i vzhledem k dědičným vlastnostem výrazně změnil.

28/2/2025

28. Steinkopf, Frank: Schritt für Schritt MIT LINKS ins Glück, "Verlag Left Hander's World", Heide, Deutschland, 3. kapitola – Kolik procent lidí tvoří leváci?, poznámka: F. Steinkopf: "Již roku 1962 zkoumal Čech M. Sovák 1000 dětí. Dospěl k závěru, že dědičné vlohy pro levo- a pravorukost jsou ještě dnes široce rozdělené. To neznamená nic jiného, než 50 procent praváků a 50 procent leváků!"

29.  Drnková-Pavlíková-Pavlíková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání, 1991, str. 42-43

30. https://peoplecheck.de/s/johanna+sattler; https://www.linkshaender-beratung.de/deutsch/PsycheBuch.htm; https://www.legasthenie-praxis-steinkopf.de/praxis-heide-itzehoe.html; https://linkshaender-shop.left-handers-world.com/index.php, staženo 26. 4. 2024

31. Sovák, Miloš: Výchovné problémy leváctví, SPN, Praha, 1960, str. 16; Drnková-Pavlíková-Pavlíková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání, 1991, str. 42

32. https://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Sarasin; staženo 26. 4. 2024; Sarasin, Paul: Űber Rechts- und Linkshändigkeit in der Prähistorie und die Rechtshändigkeit in historischen Zeit, Verhandlungen der Naturforschenden Gesellschaft in Basel, 1918, str. 122-196

33. Sovák, Miloš: Metodika výchovy leváků, SPN, Praha, 1966, str. 18-19

34. Sovák, Miloš: Metodika výchovy leváků, SPN, Praha, 1966, str. 20 a 95; Drnková-Pavlíková-Pavlíková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání, 1991, str. 46

35. Drnková-Pavlíková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání 1991, ISBN 80-201-0113-6, str. 42-47

36. tamtéž, str. 45

37. Střeštík, Jaroslav; Skočovský, Karel Damián: Preference pravé či levé strany, bulletin 35. konference České bioklimatologické společnosti na téma Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí v Úpici 13. – 15. května 2014, ISBN 978-80-86303-41-3

38. tamtéž, str. 54 a 56