Počet leváků v populaci

Často diskutovanou otázkou bývá to, kolik leváků v populaci vlastně je - otázka je jasná, ale odpovědět na ni není už tak jednoduché. Jak je zřejmé z kapitoly o provádění průzkumů, počet leváků v populaci je odvozován z menších statistických vzorků, protože nějaká centrální evidence leváků se nevede, přesto se většina současných odhadů protíná v hodnotě kolem 10 %. Výzkumy jsou většinou odvozeny od počtu lidí, kteří píší levou rukou nebo provádějí jiné jasně vyhraněné laterální činnosti levou rukou, a to ve společnostech, kde si leváctví už po několik generací nenese společenskou zátěž. Proto počet leváků zjištěný v mnoha vyspělých zemích osciluje s menším rozptylem právě kolem 10 %, zatímco údaje vyvozené v první polovině 20. století byly značně podhodnocené, ale i nadhodnocené.

Nízké počty leváků uvádějí především průzkumy z počátku století, přičemž většinou neznáme přesnou metodu a kritéria získání takovýchto informací. Nízký počet odpovídá i tomu, že ze společenských důvodů rodiče dětí nebo sami leváci zřejmě neodpovídali o své preferenci ruky záměrně pravdivě nebo míra přiučování na pravostranně řešené činnosti postoupila tak daleko, že se sami lidé už jako leváci necítili. Vyšší procento pak velmi vykazují badatelé, kteří vycházejí z toho, že "poměr levorukých a pravorukých zůstává genotypicky stejný, tedy jedna ku jedné, až do dnešní doby. Pravoruká civilizace ho jenom fenotypicky překrývá. Lidé obourucí a část praváků jsou vlastně genotypičtí leváci přecvičení pod tlakem pravorukého prostředí."1 Tento názor a pojetí laterality je velmi živý v německy mluvících zemích, kde se z této koncepce vychází dodnes a dodnes i vycházejí osvětové publikace, které obhajují svobodu leváků právě z těchto pozic. J. B. Sattler, představitelka a organizátorka hlavního proudu německé sinistrologie, a její stoupenec Frank Steikopf vycházejí z teorie, že populace je genotypicky rozdělena rovnoměrně na polovinu praváků a druhou polovinu leváků, kteří se ale nemohou v současném pravostranném uspořádání světa svobodně projevovat.

Pro ilustraci těchto názorů zde uvádím citaci Franka Steikopfa z 3. kapitoly - Kolik procent lidí tvoří leváci? (z knihy Krok za krokem,levou ke štěstí / Každý druhý člověk je levák – většinou o tom ale neví)2:

Mnoho přeškolených leváků

  • Moje zkušenosti tento poznatek potvrzují: ze 100 lidí narozených před rokem 1980 je 40 % přeškolených leváků. U těch narozených po roce 2000 připadá na 100 dospívajících stále ještě 30 až 35 % přeškolených leváků.
  • Jak se bude počet přeškolených leváků vyvíjet? Trend jednoznačně vede k většímu počtu aktivních leváků. Tím se bude snižovat počet přeškolených leváků.
  • Často jsem tázán, kdy budou všichni genetičtí leváci žít jako aktivní leváci. Na to odpovídám: "Pojďme o tom hovořit ještě jednou v roce 2061. To mi totiž bude 100 let." Jsem pevně přesvědčen, že podíl aktivních leváků za několik generací dosáhne 50 %.

Poznatky v bodech

  • S největší pravděpodobností představují genetiční leváci 50 % populace.
  • Mezi narozenými před rokem 1950 bylo jen velmi málo aktivních leváků. Jejich podíl je jistě nižší, než jedno procentu obyvatel.
  • V roce 2000 činí podíl aktivních leváků u školáků 5 až 15 %. Tendence je vzestupná.
  • Dodnes jsou školní třídy bez jediného aktivního leváka, oproti tomu jsou ojedinělé třídy, kde podíl leváků je 50 %.
  • Podíl aktivních leváků rapidně stoupá, pokud rodiče mají znalosti o levorukosti.
  • V některých profesích je podíl leváků nadprůměrně vysoký. Také speciální školy, zaměřené například na umění, hudbu nebo herectví, přitahují více leváků.

 

J. B. Sattler a F. Steinkopf

Jak je vidět, toto pojetí vývoje leváctví vychází z toho, že každé dítě, které se narodí, je už pravákem, nebo levákem a levák podle situace, která je pro něj více nebo méně příznivá, se pak projevuje svobodně jako levák, nebo je jeho leváctví pravostrannou společností přetlačeno. Tato koncepce leváctví proto zdůrazňuje, že po nastolení laterální svobody se v budoucnu objeví více leváků než dnes. Je zajímavé, že v tomto se německá pedagogicka odvolává na M. Sováka3 s tím, že rozvíjí jeho tradici a toto pojetí, zatímco česká pedagogika se také odvolává na M. Sováka, ale v té samé věci jde úplně jinou cestou.

V české pedagogice zakotvila koncepce vycházející z předpokladu, že některé děti se od narození mohou už projevovat jako typičtí praváci či leváci, ale že většina dětí je nevyhraněná a teprve postupně dospívá, chcete-li dozrává, k výsledné lateralitě praváka, leváka, nebo nevyhraněného (amdextrie), přičemž uznává, že velká část populace si s sebou životem nese různou směsici laterální znaků (ve smyslu kombinace preference ruky, nohy, oka, ucha a dalších znaků).4

Z. Drnková a R. Syllabová ve své Záhadě praváctví a leváctví uvádí, že při důkladném vyšetření laterality 100 dětí na počátku školní docházky ve čtyřech třídách dvou pražských škol v polovině sedmdesátých let bylo zjištěno, že "určitý stupeń levorukosti vykazovalo 19 % dětí, tendence k obourukosti převládala rovněž u 19 % dětí a jistý stupeň pravorukosti se vyskytoval u 62 % dětí".5 Tyto statistické výsledky byly převedeny do grafu, na jehož levé straně je znazorněna skupina vyhraněných leváků a na straně pravé vyhraněných praváků - u obou krajních skupin můžeme tedy předpokládat úplnou souhlasnou lateralitu. Od těchto skupin se pak odvíjí skupina dětí, které si nesou různé přechodové znaky, tedy různě kombinovanou směsici znaků leváků a praváků; na dně grafu jsou děti s nevyhraněnou leteralitou - ambidextři.6

Rozložení 100 pražských dětí v roce 1974/75  podle dexterity quocientu (kvocient pravorukosti) podle Drnkové a Syllabové.

Z průzkumů rovněž vyplývá, že počet leváků mužů je o něco vyšší než počet levaček - proč je tomu tak, není zatím nikdo schopen odpovědět, ostatně jako na spoustu dalších otázek spojených nejen s leváctvím, ale s lateralitou vůbec.

Provádění průzkumů, do nichž by bylo zahrnuto velké množství respondentů uzavřené statistické skupiny, je v současných podmínkách velmi obtížné, proto jsem jako zdroj informací využil veřejně dostupných dat, které se týkají tenistů. Tenisté ke hře využívají svou šikovnější a zároveň silnější ruku, jejíž výběr splňuje kritéria stanovení laterality horní končetiny podobně jako při psaní. Na www.tenisportal.cz jsou pod položkou "Žebříčky" miniportréty hráčů a hráček ATP a WTA, kde je uvedeno, kterou rukou tenis hrají, přičemž hráčů, kteří přehazují při hře raketu z ruky do ruky, je zanedbatelné minimum. Z údajů o používání levé ruky a o umístění v žebříčku výkonnosti do 300. místa vznikly tyto dva grafy a vyústily ve statistiku počtu levorukých a pravorukých tenistů a zároveň podílu leváků u mužů a žen. Z výsledné statistiky vyplynulo, že v letech 2000 - 2009 se v soutěži mezi 1.- 300. místem pohybovalo 11,3 % leváků, kteří se v žebříčcích umístili mezi praváky rovnoměrně a kteří se v žádném případě nekumulovali na horních příčkách, jak se předpokládá ve sdělovacích prostředcích i v některých popularizačních článcích o levácích, ale umístili se rovnoměrně a poměrně vůči počtu praváků v celém žebříčku.

Počet mužů leváků a jejich umístění v tabulce od 1. - 100. umístění ATP v letech 2000 - 2009 (údaje vytvořené z osobních portrétů jednotlivých hráčů uvedených na www.tenisportal.cz).

Počet žen levaček a jejich umístění v tabulce od 1. - 100. umístění WTA v letech 2000 - 2009 (údaje vytvořené z osobních portrétů jednotlivých hráček uvedených na www.tenisportal.cz).

Ve sledovaných deseti letech (2000 - 2009) se v hráčské tabulce do 100. místa pohybovalo 203 leváků z 2 000 hráčů, tj. 10,15 %, z nichž mužů bylo 116 a žen 87, tj. 11,6 % a 8,7 %; sledováno až do 300. místa, kde bylo 11,3 % leváků, mužů i žen dohromady, z celkových 6 000 hráčů. Tato statistika o počtu leváků v zásadě odpovídá jiným provedeným průzkumům.

Zajímavou otázkou, kterou se badatelé zabývají, je i to, jestli se počet leváků v minulosti nějak měnil. I když je tato otázka logická a láká zejména psychology, kteří se zabývají vývojem lidské psychiky a tedy i laterality, můžeme jen konstatovat, že i jen zmapovat situaci 19. století a první poloviny minulého století je velmi těžké.

Chris McManus, autor v anglosaských zemích populární knížky Right Hand, Left Hand7, se spolu s dalším psychologem Alexem Hartiganem pokusil o rekonstrukci počtu leváků ze starých filmových záběrů dochovaných z konce 19. století. V roce 1994 byl objeven soubor negativů černobílých filmů firmy Sagar Mitchell a James Kenyon (založeno 1897 pod názvem Norden)8 na více než osmi stech celuloidových svitcích. Tyto staré filmy ze života anglické společnosti na přelomu 19. a  20. století vyvolaly značný mediální rozruch a při jejich promítání McManuse a Hartigana napadlo, že v davových scénách, kde lidé mávají rukou na pozdrav, by bylo možné v tehdejší populaci identifikovat počet praváků a leváků. Vyšli tedy z toho, že lidé mávají rukou spontánně, a to rukou vedoucí, a tak z 391 mávajících osob identifikovali 15 % levorukých.9 Když pomineme možné nepřesnosti, které vycházejí z toho, že člověk vždycky nemá možnost mávat svou vedoucí rukou, protože v ní například drží něco důležitého (např. aktovku), drží za ruku vlastní dítě nebo stojí příliš blízko jiné osoby v těsném davu, navíc na různách stranách ulice, výsledky tohoto postupu celkem korelují s počtem dnes obecněji sdíleným procentem leváků v populaci. V této souvislosti se oba psychologové zabývali nerovnalostí vývoje počtu leváků v Anglii v druhé polovině 19. století a situací po přelomu století - usuzují, že počet leváků ke konci století klesl, což spojují s větším tlakem na potlačení projevů leváctví.

Pronikneme-li hlouběji do historie, zjistíme, pokusy identifikovat počet praváků a leváků z konstrukce nástrojů a jejich opotřebení nebo kosterních pozůstatků je velmi obtížné, protože jsou omezeny malým výskytem, navíc v podstatě náhodným zjištěním nebo nemožností rozhodnout, jestli nástrojem pracoval pravák nebo levák (např. sekeromlaty). Různí autoři se odkazují na příležitostné archeologické nálezy srpů konstruovaných pro levou ruku (srp je jednostranně orientovaný nástroj, což je zřetelné na jeho profilu - srp se při běžné práci nedá v ruce otáčet, takže levostranné srpy jsou dokladem toho, že si levák jeho výrobu pro sebe u kováře objednal). V takovýchto přípradech se dá usuzovat jedině to, že levák, který takovýto srp používal, skutečně existoval, ale odvozovat počet leváků od počtu takovýchto nálezů je nemožné, protože takovýto údaj se nedá zakomponovat do uzavřené statistické skupiny, nehledě na místní kulturně náboženské podmínky.

Na nalezených kamenných sekeromlatech, které byly rozšířeny ve všech kulturách doby kamenné, je většinou vidět zešikmené opotřebení hlavy. Sám nástroj má z jedné strany ostří jako sekera a při otočení na druhou stranu byl používán jako kladivo. Při práci jako s kladivem jsou jasně vymezeny úlohy ruky vedoucí (vede údery mírně ze strany ke středu těla) a druhá ruka drží předmět, do něhož se tluče, popř. drží i jiný nástroj. Vzhledem k tomu, že nevíme, jak byl celý nástroj nasazen na topůrko, protože otvor vyvrtaný pro nasazení topůrka není konický, těžko lze usoudit, zda byl nástroj používán pravou nebo levou rukou, navíc ještě s rozlišením počtu praváků a leváků. Jisté je alespoň jedno - opotřebení nástrojů, kosterní pozůstatky i nástroje vyrobené pro práci s vedoucí levou rukou říkají jasně, že už od nejstarších civilizačních dob lidé používali vedoucí ruku.

Sekeromlat: nástroj s dvojí funkcí - sekyra a kladivo v jednom.

Na závěr této kapitoly ještě jeden zajímavý průzkum - Jaroslav Střeštík a Karel Damián Skočovský z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze zkoumali údaje získané od 6 300 respondentů narozených mezi lety 1953 - 1974. V článku Preference pravé či levé strany uvádějí, že z hlediska rozdělení počtu leváků "bylo 5,5 % leváků o něco více u mužů než u žen, a více u mladších ročníků než u starších". Kromě jiných sledovaných kritérií u praváků a leváků seřadili všechny respondenty podle měsíce jejich narození a zjistili, že mezi narozenými v létě (především červenec a srpen) je leváků méně (jen asi 4%), zatímco u narozených v zimě a na jaře (s výjimkou února) je leváků více (až 7%).xxx

Počet leváků v závislosti na měsíci narození, doplněna roční + půlroční vlna získaná Fourierovou harmonickou analýzou.

Oproti tezi o genotypicky rovnoměrně rozdělené populaci na praváky a leváky, raději vycházíme z předpokladu, že sklony k praváctví, leváctví a ambidextrii se dokončují a ustalují postupně. Počet leváků u nás je už s největší pravděpodobností ustálen a těžko můžeme očekávat, že by se v blízké době počet leváků i vzhledem k dědičným vlastnostem výrazně změnil. Tzv. "nárůst leváků" se tak dá očekávat jen v zemích, kde je dnes leváctví ještě mimo společenské vnímání, a samozřejmě tam, kde se leváctví začíná teprve rehabilitovat.

Ať už je jedna nebo druhá koncepce správná, ukazuje se, že v zemích, kde je leváctví společností dlouhodoběji přijímáno, počet levorukých v současné době se pohybuje kolem 10 %, jak ukazuje i řada na sobě nezávislých průzkumů.

Použitá literatura:

  1. Drnková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání, 1991, str. 42
  2. Steinkopf, Frank: Schritt für Schritt MIT LINKS ins Glück, "Verlag Left Hander's World", Heide, Deutschland
  3. Sovák, Miloš: Lateralita jako pedagogický problém, SPN, Praha, 1962 (Poznámka: F. Steinkopf: "Již roku 1962 zkoumal Čech M. Sovák 1000 dětí. Dospěl k závěru, že dědičné vlohy pro levo- a pravorukost jsou ještě dnes široce rozdělené. To neznamená nic jiného, než 50 procent praváků a 50 procent leváků!" / o tom, že M. Sovák byl zastáncem této koncepce: Drnková - Syllabová str. 42 / původce koncepce: Paul Benedict Sarasin (1856 – 1929) švýcarský přírodovědec a etnolog)
  4. Drnková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání, 1991, str. 42 - 47
  5. Drnková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání, 1991, str. 47
  6. Drnková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 2. vydání, 1991, str. 46
  7. McManus, Chris, Right Hand, Left Hand: The Origins of Asymmetry in Brains, Bodies, Atoms and Cultures, (Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 2002) a https://www.righthandlefthand.com
  8. https://www.victorian-cinema.net/mitchellkenyon a https://en.wikipedia.org/wiki/Mitchell_and_Kenyon, staženo 22/5/2016
  9. Záhadný ústup leváků, https://www.osel.cz/3020-zahadny-ustup-levaku.html, staženo 21/5/2016, staženo 22/6/2016
  10. Střeštík, Jaroslav; Skočovský, Karel Damián: Preference pravé či levé strany, bulletin 35. konference České bioklimatologické společnosti na téma Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí v Úpici 13. - 15. května 2014, ISBN 978-80-86303-41-3

Fotografie a další materiály:

  • Portrét J. B. Sattler: https://peoplecheck.de/s/johanna+sattler
  • Obálka knihy J. B. Sattler: https://www.linkshaender-beratung.de/deutsch/PsycheBuch.htm
  • Portrét F. Steinkopfa: https://www.legasthenie-praxis-steinkopf.de/praxis-heide-itzehoe.html
  • Obálka knihy F. Steinkopfa: https://linkshaender-shop.left-handers-world.com/index.php
  • Sekeromlat: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sekeromlat.JPG
  • Graf o počtech leváků narozených v různých ročních obdobích:
  • Střeštík, Jaroslav; Skočovský, Karel Damián: Preference pravé či levé strany, bulletin 35. konference České bioklimatologické společnosti na téma Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí v Úpici 13. - 15. května 2014, ISBN 978-80-86303-41-3, str. 56

22/5/2016