Levák a pracovní nástroje

Tato kapitola byla zpracována jako součást projektu BÝT LEVÁKEM / ÚVOD DO SINISTROLOGIE A SINISTROPEDIE a celý text je ke stažení v pdf zde.

Leváci se na vytváření společného bohatství spolupodíleli odnepaměti, protože leváci, stejně jako každý pravák, museli v rodině či pro obživu pracovat – otázkou tedy je, jestli a jak mohli leváci své leváctví ve svém běžném denním pracovním životě uplatňovat. Zde se musíme vyvarovat rychlých a zbrklých závěrů, protože zatím se touto tématikou nikdo zodpovědně z historického hlediska nezabýval, na rozdíl od jiných popsaných situací, v nichž bylo levákům jejich leváctví přičteno k tíži v období vypjatých nábožensky motivovaných procesů nebo i v trestněprávních kauzách. Na druhé straně víme, že i v minulosti celá řada leváků své leváctví neskrývala a že tehdejší společnost to přijímala, jako v případě řady známých osobností, kterými byli někteří panovníci nebo významní vědci umělci, jak víme z jejich osobních životopisů nebo vzpomínek na ně. Na rozdíl od toho samozřejmě není zcela zřejmé, jak situace s přijetím leváctví vypadala na vesnicích a ve městech, protože takového prostředí nebylo z tohoto hlediska předmětem zájmu, a tak je takovýchto informací málo a vyskytují se roztroušeně.

Z historicky známých a ověřených zdrojů o běžném pracovním životě víme pramálo, ale dojít k závěru, že v minulosti se leváci nemohli při práci svobodně projevovat ve shodě se svou přirozenou lateralitou, a tak si lze jen těžko představit, že by leváci při práci nemohli sbírat, držet nebo nosit něco levou rukou.

Jiná situace ovšem nastala, když se levák stal součástí pracovního kolektivu - zde určitě šlo jeho leváctví stranou a musel přijmout pohyby a postupy praváků. Typickým a srozumitelným příkladem nám může být třeba sklizeň obilí, při níž nejstarší a nejzkušenější muž z rodiny založil první pokosený řádek. Za ním do pole vcházeli postupně další sekáči - protože záběry kosou vycházejí jednoznačně z pohybů praváka, čemuž odpovídá i její konstrukce, pak i levák musel toto pravostranné uspořádání respektovat a pracovat spolu s ostatními také pravostrannou kosou, protože protože řádky by za sebou nenavazovaly. Z toho pak vyplývalo, že se levák musel přicvičit jiným pohybům, a tak se i stranově stranově opačné kosy běžně nevyráběly, i když nelze vyloučit, že nějaký levák takový nástroj nemohl nechat dát vyrobit pro práci, kdy je sám. Zároveň by se tím ovšem dostal do situace, v níž by musel umět vykonávat stejnou práci dvojím způsobem, což je těžké a svým způsobem i zbytečné.

Při kolektivní práci mlácení cepem, při házení vidlemi nebo lopatou, či zatloukání hřebů na kolejích je uchopení násady i nakročení u typologických praváků stejné, ale u leváků pohybově stranově jiné, takže jeden levák by svými opačnými pohyby byl schopen tuto jednotu praváků úplně rozvrátit. Tím by byl pravákům a nakonec i sobě při práci nebezpečný, a tak se leváci museli pravákům přizpůsobit, což z praktických důvodů při kolektivní práci trvá dodnes.

Příkladů takových pracovních činností je ze zemědělství, z řemesel i z jiných oblastí spousta, proto se leváci od nepaměti museli přiučovat řadě pracovních postupů, a přitom používat i nástroje pro praváky. Dobrou zprávou je, že ve vyprávění pamětníků, ani v odborné pedagogické literatuře se nikde neobjevují zmínky o tom, že by používání zemědělského nebo dílenského nářadí pro praváky mohlo levákům způsobovat podobné potíže, které jsou popisovány jako následek převádění leváků na pravou ruku při psaní.

Na druhé straně si však všichni zúčastnění uvědomují, že za takových okolností získat potřebnou zručnost v ovládání nástrojů vyžaduje více úsilí a může trvat o něco delší čas, než který na to stačí pravákům. Z běžného života rodin i ve školách víme, že k tomu lze přihlédnout při nácviku a zprvu i při hodnocení – při výkonu povolání v dospělosti však dvojí normy nejsou, levák musí postupně dosáhnout alespoň stejné zručnosti jako praváci.

Vzhledem k tomu, že leváci jsou od dětství nuceni se přizpůsobovat pravorukému prostředí průběžně a že jejich pravá ruka je pak obvykle mnohem přicvičenější, zručnější, než je obvyklé v případě levé ruky u praváků, jsou leváci nejen v tomto ohledu zvyklí, ale i psychicky připravenější takovéto situace překonávat. Práci v řemeslech nakonec ve srovnání s praváky zvládají minimálně stejně a do pracovních kolektivů zapadají takovou měrou, že jejich spolupracovníci mnohdy ani neví, že spolupracují s levákem, anebo to i vědí - v pracovním výkonu to však roli nehraje.

Jsou však i situace, kdy je potřeba provádět pracovní úkon levou rukou, například proto, že přístup při opravách strojních zařízení je to pro praváky prostě přes ruku – v takových případech jsou pak leváci velmi vítáni.

Každý levák si musí hledat svoji cestu světem praváků většinou sám. Celá tato kapitola je proto nejen mapováním světa práce, ale i nápovědou, na co se v této oblasti připravit, a zároveň je i nápovědou rodičům, učitelům pracovních činností i mistrům odborného výcviku v učňovských školách, jak mají s leváky pracovat.

22. 2. 2023