Praváci a nůžky ... aneb jak nůžky pracují

Z diskusí o tom, jak mají zacházet s nůžkami leváci, překvapivě vyplynulo, že jen málokdo ví, co se vlastně děje při stříhání a jakými pohyby přitom „uvedeme nůžky v chod“. Většina dospělých i dětí pracuje s nůžkami intuitivně tak, jak si to raném dětství osvojila, aniž by o této činnosti nějak zvlášť uvažovala – spíše se zaměřuje na cíl než na způsob, kterým s nástrojem pracuje.

Nůžky jsou nástrojem odvozeným od přirozené dispozice ruky a jejích pohybů. Ruka, zejména pohyby prstů, při stříhání napodobuje uchopovací pohyby, při nichž psty a palec jsou proti sobě a stisknutím a obkroužením předmět sevřou.

Podobným způsobem pracují tzv. čínské nůžky, u nichž sevřením ruky do pěsti přiblížíme nože a zároveň je tlačíme proti sobě tak, aby se ostří nožů po sobě posouvalo, čímž vznikne střižný bod.

Zkřížené nůžky na čep mají dvě oka, do jednoho provlékáme palec a do druhého ukazovák nebo více prstů podle tvarování a účelu nůžek. Rukou, palcem a ostatními prsty, vykonáváme opět dvojí pohyb: přibližování nožů a zároveň jejich křížení. Prsty přitahujeme pokrčením a palec zůstává jako opora, nebo jej mírně předsouváme, abychom zvýšili tlak na křížení nožů.

Čím jsou nože delší, tím delší střih na jedno rozevření a sevření nůžek vykonáme; na druhé straně - čím jsou nůžky delší, tím je především na jejich konci menší síla při střihu. Materiály, které kladou větší odpor, pak stříháme krátkými noži (nůžky manikúrní, na plech), zahnutými nebo jinak tvarovanými noži (zahradnické), zatímco na materiály slabé používáme dlouhé nože (nůžky kancelářské na papír a krejčovské na látky).

Pohyby při stříhání si osvojujeme nápodobou už v dětství a nakonec je vykonáváme automatizovaně - výsledky stříhání pak odpovídají osobním zkušenostem a profesi, nasazení, trpělivosti, soustředěnosti, únavě, vhodnosti nůžek vzhledem k zvolenému materiálu a dalším parametrům. Pro část lidí je přesné stříhání i v dospělosti namáhavé a pro některé i celoživotním oříškem.

Jak již bylo řečeno, i pro praváka, který používá obvyklé nůžky, není stříhání jednoduché, protože je kombinací tří základních pohybů:

• současným přitahováním obou ok k sobě palcem a ukazovákem (případně dalšími prsty) k sobě,
• oddalováním palce a přitahováním prstů do dlaně pro vyvinutí většího tlaku na tření nožů o sebe, aby vzniklo dostatečně účinné střižné místo,
• posouváním nůžek po dráze stříhání.

Na obrázku vlevo je naznačeno místo střihu, které je zejména u starších typů nůžek na čep podpořeno prohnutím jejich nožů - jejich předpětí tlačí nože na sebe.

Pravák drží nůžky v ruce pravé, stříhaný materiál si přidržuje nebo posouvá levou rukou a bod střihu, kde se nože kříží, je přímo ve středu jeho pozornosti, takže do místa střihu bezprostředně vidí. Nůžky pro praváky jsou zkonstruovány tak, že z pozice praváka je levý nůž vespod a horní za místem stříhání, aby pohledu na místo, kudy procházejí nůžky, bylo vidět. To pro praváky není žádná novinka, protože takto si při použití tradičních nůžek do práce vidí všichni praváci a protože takto, až na velmi malé výjimky, stříhají všichni praváci.

Pravák do místa střihu nahlíží pravým okem pod nejkratší a nejpřímější drahou, při obstřihování postupuje proti směru hodinových ručiček, a tak celou dobu vidí, co stříhá, protože dolní nůž je pod papírem a horní nůž je vpravo.

Tento popis toho, jak pracuje pravák, je důležitý pro pozdější pochopení, v jaké situaci se nachází levák - nůžky pro praváka mu v levé ruce přinášejí obtíže, ale stříhat pravou rukou je pro většinu leváků těžší. Mohlo by se tedy zdát, že běžně dostupné nůžky pro leváky, které jsou konstruovány stranově opačně, přinášejí levákům všeobecný komfort a že leváci je také hromadně při jejich dostupnosti a příznivé ceně hromadně používají. Celková situace je však podle průzkumu, který jsem provedl mezi leváky a pro srovnání i praváky, mnohem komplikovanější.

7/12/2013