Dolní metoda psaní

O prosazení principu, že leváci mají psát svou levou rukou, se zasloužil M. Sovák, který už v roce 1958 vydal první původní českou publikaci o levácích a leváctví. Výchova leváků v rodině²⁰. Knížečka nevelká rozsahem, ale pro leváky zcela zásadní tím, že postavila leváctví na stejnou úroveň praváctví, byla určena zejména rodičům, ale i pedagogům. Právě v ní byl v české pedagogice poprvé vznesen požadavek, aby leváci mohli své leváctví uplatňovat svobodně, a to zejména při psaní, a zde poprvé je také naznačeno, jak mají leváci psát²¹ – podrobný popis metody psaní se objevil roku 1960 v další Sovákově práci Výchovné problémy leváctví²². V následujícím období, ještě před vydáním vyhlášky v roce 1967, se mohli učitelé i v souladu s dalšími publikacemi M. Sováka²³ řídit doporučenými pedagogickými postupy a bylo na zodpovědnosti každého učitele, jestli bude ochoten vyjít levákům vstříc ještě před vydáním takového oficiálního nařízení. Informace o reakci učitelů a rodičů na možnost psaní leváků levou rukou v tomto období jsou však zcela nezmapované a vycházejí převážně ze vzpomínek lidí narozených od poloviny padesátých let a také z rekonstrukce situace čtené mezi řádky v Sovákových a Synkových publikacích.

Po druhé světové válce, kdy bylo levákům umožněno psát levou rukou, vznikla přirozeně otázka, jakou technikou mají psát. Pedagogikou rychle se šířící metoda dolního psaní leváků (angl. left-hand downwriting), která je mnohými našimi metodiky považována dodnes za jedinou správnou, vycházela pravděpodobně z úvahy, že levá a pravá ruka jsou stranově opačné, z čehož vyplynulo, že je správné opačně také převrátit celou pozici psaní při zachování směru písma praváků.

Dolní metoda psaní je jen stranovým převrácením pravákovy pozice a nebere v úvahu směr písma a přirozené pohyby levákovy ruky při psaní.

O historii vzniku této metody psaní pro leváky a také tehdejším jejím přijetí leváky samotnými je toho známo poměrně málo, informace jsou útržkovité, autoři našich i zahraničních metodik se na jejího původce neodkazují, a navíc ani proces vzniku metody nezdůvodňují. Zajímavé a pro pedagogiku možná i charakteristické je, že nic z toho se nikde neuvádí, jako kdyby tu metoda dolního psaní byla odjakživa, navíc i dostatečně prověřená, a tak i navždy univerzálně platná.

Metoda dolního psaní se uplatnila už dříve při resocializaci válečných invalidů z 1. světové války – vojákům, kteří utrpěli ochrnutí či ztrátu pravé ruky a kteří se po přežití válečných útrap zapojovali zpět do běžného života, byl určen návod s cvičeními, jak zdokonalit svou levou ruku tak, aby se mohli živit i v profesích, kde je potřeba psát²⁵. Z fotografií v osvětové příručce pro britské válečné invalidy je zřejmé, že invalida, který drží pero levou rukou, píše spodním způsobem, jak mají ve zvyku praváci, a že papír je pootočen mírně vpravo. Celá pozice je tedy jen stranovým převrácením pozice psaní, kterou si jako pravák osvojil ve škole a v nové situaci přenáší zkušenosti z pravé ruky na levou.

A. C. Cox a A. G. Baker: A Copy Book for Teaching the Disabled Soldier to Write Well With the Left Hand. přibližně z roku 1918 – stranově převrácená pozice psaní u válečných invalidů praváků, která využívá jejich dřívější zkušenosti s psaním pravou rukou²⁶.

Přestože se tato úvaha a postup stanovení metody psaní jeví na první pohled jako správný a pro leváky výhodný, není tomu tak. Tento přístup k vytvoření metody psaní leváků totiž nezohlednil zásadní prvek, na kterém je postaveno psaní praváků - psaní tahem! Tímto způsobem totiž musí levák psát tlakem, i v odborné literatuře se s nadsázkou používá termín "strkat", což je velmi obtížné. Nakonec, když poleví tlak učitelů, kteří písmo děti přímo učí, uniknou leváci tomuto obtížnému psaní tím, že se samovolně přechýlí k "hornímu psaní - drápání", změní rázně sklon písma nebo si hledají cesty jiné. Popravdě řečeno typologicky čistou metodou dolního psaní v dospělosti píší leváci zřejmě zcela výjimečně, a za dobu, co se celou problematikou zabývám, jsem v praxi takového leváka zatím nenašel.

Stranově převrácená pozice psaní pro leváky je každopádně dodnes oficiálními metodiky vnímána jako správná a jediná možná a v tomto duchu je propagována řadou popisů a fotografií jako správného způsobu psaní v našich i zahraničních pedagogikách.

Obr. 5.6 Pravák při psaní a jeho zrcadlově převrácená podoba dolní metody psaní leváků podle M. Sováka²⁷.

Stínem nad celou, pro leváky jinak zásadní změnou, bylo to, že M. Sovák už v průběhu práce na základní metodické příručce o psaní leváků (Výchovné problémy leváků, 1960) narážel na značný odpor samotných malých leváků. To vyplývá celkem zřetelně z poměrně rozsáhlého obranného slovního aparátu podpořeného fotografiemi tzv. způsobů nesprávného psaní. Intuitivní pokusy leváků, s kterými pracoval, a způsoby jejich psaní, kterými se snažili řešit překážky spojené se psaním z dolní pozice, však odmítl jako neopodstatněné²⁸, čímž se možnost lepšího řešení ocitla na mnoho let v mrtvém bodě.

Obr. 5.7 Zobrazení dolní metody psaní leváků podle M. Sováka v pozdějším 4. vydání Výchovy leváků v rodině z roku 1971²⁹ a současný plakát pro učitele a rodiče leváků z webových stránek o levácích z USA³⁰.

Čím je tedy charakteristická dolní metoda psaní?

• Levák píše levou rukou; sedí ve stejném sedu u lavice jako pravák,
• loket je blízko těla a předloktí a ruka je vedena spíše přes střed těla křížem přes tělo,
• sešit je otočený ve stejném náklonu jako má pravák, ale stranově obráceně,
• v souladu s tím jsou učebnice umístěny na lavici také ve směru sešitu.

Metoda dolního psaní s vyznačením pohybu ruky při psaní a z pohledu píšícícho leváka.

Takto si levák s dolním psaním skrývá právě napsaný text, protože jej ze svého pohledu nevidí. V nižších ročnících ZŠ to dětem zatím mnohdy nevadí, ale v okamžiku opisování delšího textu nebo tvoření vlastního rozsáhlejšího textu to znemožňuje práci.

Proč ale tímto způsobem píší leváci málokdy? Především proto, že v běžném životě nesplňuje požadavky na praktičnost a pohodlí při psaní. Tato metoda přináší tolik obtíží, že leváci ji modifikují, nejčatěji ovšem od ní zcela ustoupí.

Základními problémy jsou tyto:

• pohyb paže i ruky je veden "nepříjemným", nepřirozeným směrem přes střed těla směrem dopředu,
• nutí umístit sešit více na osu středu těla a psát v pravé polovině od osy těla,
• nutí psát s nehybným zápěstím,
• nutí psát dopředu "strkáním", tedy tlakem, kterým přináší horší koordinaci pohybů a větší únavu,
• není vidět do právě psaného písma,
• obvyklé psací prostředky, především nejrozšířenější kuličková tužka, při psaní tlakem kladou velký odpor, nebo dokonce téměř nepíší,
• upořádání pracoviště neodpovídá pracovišti praváka - to vyvolává obtíže při práci s praváky nebo na pracovišti upraveném pro praváky.

Leváci, kteří byli vedeni metodou dolního psaní, však u ní převážně nezůstali a pod rostoucími nároky na psaní ve vyšších ročnících základní školy si nakonec museli najít nějaký způsob, jak kompenzovat její nevýhodnost, což však už bylo mimo dosah, působnost a pozornost učitelů elementaristů.

Zajímavá je i reakce našich pozdějších metodiků, kteří o správnosti dolní metody psaní pořád ještě sice nepochybují a nadále ji prosazují, i když z praxe vědí, že leváci ji nepřijímají. To, že leváci dolní metodu dříve nebo později opouštějí, zdůvodňují tím, že leváci nikdy nepochopili dobře míněné rady a že si dělají, co chtějí, aby celou věc nakonec završili tím, že pokud si už levák navykl psát nějakým jiným, a podle metodiků nesprávným způsobem, a navíc když ho levák má už zafixovaný, nezbývá než se s tím smířit a tolerovat. Ostatně tento postoj, jak už víme, zaznívá v současnosti opět jako výtka i vůči pravákům, kteří novou situaci se psaním kuličkovými psacími prostředky řeší bez skutečné pomoci intuitivně také sami³¹.

Na začátku 70. let se jako první nad skutečně nedořešenou otázkou psaní leváků zamýšlí Fr. Synek a upozorňuje, že: „Popsaný způsob psaní u leváků se nezdá být v praxi plně realizovatelný.“³² Po rozboru sklonu písma a postavení ruky nabízí řešení alespoň v podobě pootočení sešitu směrem doleva tak, jak to dělají praváci³³. Zřejmě proto, že jeho rozbor a kritika přišla po necelých deseti letech po oficiálním zavedení dolní metody a že osoba a názory M. Sováka byly v té době nepřekročitelné, zůstaly Synkovy výhrady a naznačené řešení mezi metodiky v podstatě bez odezvy. Leváci i učitelé však dospěli empiricky k takovému řešení už mnohem dříve a pootočení sešitu ve shodě s praváky bylo už dávno běžnou součástí výuky i praktického psaní.

Nad otázkami změn rukopisného psaní se však Synek zamýšlí dál i v pozdějších letech a ve své knížce Záhada levorukosti – Asymetrie u člověka (1991) říká: „Levorucí písaři jsou na tom podstatně hůř než pravorucí, protože jsou jim vnucovány některé zásady, které platily pro uvolněné sezení ve škamnách; metodici se rovněž obvykle mylně domnívají, že levoruké psaní je prostým odrazem psaní pravorukého.“³⁴

V rozhovoru pro nakladatelství Archart je jeho pohled ještě kritičtější: „Současné metodiky psaní levou rukou jsou nedokonalé, protože se stále opírají o poznatky z psaní pravorukého. Ty by nám snad posloužily, kdybychom učili děti psát zrcadlově ve směru zprava doleva – tak, jako to uskutečňoval Leonardo da Vinci. Základní chybou metodik psaní levou rukou je jejich „nápravný“ charakter. Přirozenou výchovnou metodu psaní levou rukou bude teprve třeba vypracovat. Prozatím se každý levoruký písař musí k nejčitelnějšímu a dostatečně rychlému písmu dopracovat sám. Ostatně pravorucí písaři na tom o mnoho lépe nejsou; ani u nich metodika psaní neudržela krok s technickým vývojem a není výzkumně prověřena.“³⁵

Přesto ještě dnes můžeme v naší současné pedagogické literatuře zaznamenat řadu autorů, kteří dolní metodu i přes její dlouhodobě viditelnou nefunkčnost neustále alespoň teoreticky pořád potvrzují: „Metodika psaní levou rukou je důkladně propracovaná (Sovák, 1962, 1985) a uznávaná. Byla odvozována na základě empirie většinou analogií z metodik pro děti píšící pravou rukou.“ (R. Mlčáková, 2009)³⁶.

Zdroj: Boj o špetku ..., str. 133-137, odkazy na použitou a související literaturu jsou uvedeny v publikaci; zpracováno pro webovou verzi v dubnu 2020