Krasopis a škrabopis

V souvislosti se psaním můžeme často zaslechnout slova jako krasopis a škrábání či škrabopis. Pokud se dnes ve školách ještě někdy mluví o krasopisu, nemyslí se tím skutečné krasopisné psaní, kterým se v minulosti živily celé generace profesionálních písařů, ale myslí se tím snaha přesně využívat školní rukopisný vzor a vytvářet písemnosti úhledné, přehledné a čisté. Krasopis se v současných školách už dávno nepraktikuje, od roku 1932/33 jsou žáci vedeni pouze k dodržování dobového školního vzoru psaní a úhlednosti. Pokud dnes někdo srovnává výhody či nevýhody "krasopisu" v diskuzích o jiných vzorech školního písma (např. Comenia Script a další) a zároveň tím myslí tradiční školní vzor spojitého písma, pak si můžete být jisti, že o problematice psaní rukou mnoho neví.

Kaligrafická cvičení, ilustrace v Diderotově a d´Alembertově Encyklopedii, Francie, 18. století

"Krásný tvar písma závisí na přesném dodržování pravidel a na soustavné práci. Dociluje se psaním velkých a silných písmen a dokonalou znalostí úhlů pera; tato znalost musí být písaři tak běžná, aby mohl se svým perem v okamžiku a bez dlouhého váhání přejít do všech poloh, ktré toto umění vyžaduje," říká Georges Jean, autor knihy Písmo - paměť lidstva, z níž jsou na této straně i obrazové ukázky.

"Škrabopis" nebo "čmaropis" je pak výrazem neúcty k jakékoliv předloze písma, na jejímž konci je více či méně nečitelný rukopis psaný levákem či pravákem, dítětem nebo dospělým. Obecně nízká úroveň rukopisného psaní dnes je především důsledkem nedostatečného osvojení zdravého psaní v nejnižších ročnících základní školy a přehnaně tolerantního postoje školy i celé společnosti k projevům neslušného chování, tedy i k nechuti dodržovat domluvená a stanovená pravidla, které se v našem případě projevuje nedbalou podobou písma předkládanou svému okolí.

Kde tedy končí individuální podoba písma a kde začíná jen pouhá neochota vázat se domluvenými společenskými pravidly chování, jinými slovy prostě nevychovanost?

Kaligrafická kompozice ve stylu Jeli Diwaniho z Hachemu, 1957

V současné době, oproti ještě relativně nedávné minulosti, je množství hodin věnovaných výuce psaní výrazně zkráceno a pozice učitelů, kteří na písmo dbají, je výrazně oslabena například tím, že ve vyšších ročnících ZŠ je mnohdy velmi těžké obhájit před rodiči žáků, vedením školy i inspekcí snížené známky v hodnocení za úpravu v domácích úkolech, slohových pracích a jiných výstupních rukopisných pracích.

Arabský kaligram z 19. století zvaný bismala znamená "ve jménu Alláha milosrdného a slitovného", do těla ptáka je vepsán verš z Koránu oslavující ráj

Je důležité vědět, že výuka psaní nesměřuje jen samotnému osvojení psaní, ale má rozsáhlé další účinky, mezi nimiž jsou výchova k soustředěnosti, soustavnosti, udržení pozornosti, orientaci v prostoru, smyslu pro řád a pořádek, vede k rytmičnosti, úhlednosti, přesnosti, rozvíjí jemnou motoriku ruky a další - to vše se prolíná v procesu nácviku i samotném psaní.  

Citace a obrázky byly použity z knihy: Georges Jean, Písmo - paměť lidstva, Slovart, 1994