Písmo pro leváky?

Mnoho metodiků psaní si od okamžiku, kdy se oficiálně rozhodlo, že leváci skutečně mohou psát levou rukou, hned od počátku uvědomovalo, že i přes "stanovený způsob psaní" prostě něco nefunguje. Všimli si zejména toho, že leváci se s tímto způsobem psaní neztotožnili a že se mu vzpírají. To je pak dokumentováno spíše nepřímo tím, že i v našich prvních publikacích M. Sováka z první poloviny šedesátých let je vedle popisu dolního psaní věnováno velmi mnoho pozornosti hornímu úchopu, dokonce i s několika fotografiemi, kde je vyobrazeno, jak levák psát nemá. To je, myslím, celkem věrohodný důkaz, že M. Sovák a další pedagogové s horním způsobem psaní "bojovali". Leváci tedy od samého počátku využili svých možností psát levou rukou, ale za tu cenu, že se alepoň částečně a dočasně museli podvolit metodě psaní, která ne zcela odpovídá možnostem levé ruky při psaní písma stvořeného pro praváky.

Vyobrazení horního psaní leváků z příruček M. Sováka, které jsou zde uváděny jako nejčastější odklon od dolního psaní (Sovák, Výchovné problémy leváctví, str. 65; Sovák, Lateralita jako pedagogický problém, str. 209).

Praktičtí učitelé elementaristé hned samého počátku upozorňovali, že levák musí dolní metodou psací prostředek strkat proti písmu, což při tehdejších obvyklých psacích prostředcích, zejména při psaní ocelovým perkem namáčeným do inkoustu, bylo na první pohled zřejmé a viditelně obtížné. Je zajímavé, že přesto všechno metodici neidetifikovali nevhodnost dolního psaní, ale začali přemýšlet o jiných variantách řešení levákových obtíží při psaní:

• první varianta, která se nabízí logicky jako první, je ta, že by leváci mohli psát zprava doleva "zrcadlovým písmem", stejně jako psal ve svých soukromých zápiscích Leonardo da Vinci. Tyto úvahy byly naštěstí pojaty čistě teoreticky, protože všem zúčastněným, zejména učitelům, bylo jasné, že by tak byla do psaní vnesena ryzí dvojkolejnost, která by v konečném důsledku zkomplikovala komunikaci při psaní i čtení ve škole i mimo ni (levák by sice mohl psát zprava doleva, ale zároveň by se musil učit číst zleva doprava; vznikl by dvojí typ písma a praváci by se musili učit číst opačně ubíhající rukopis leváků a opačně; přineslo by to komplikace při vyplňování úředních dokumentů a tak dále a tak dále). Přestože po hlubším pohledu na věc je jasné, že tudy cesta nevede, sem tam se i dnes podobné nápady vyskytují, protože jsou na první pohled čistě logické - ale právě jen na první pohled.
• druhá varianta řešení levákových obtíží směřovala k tomu, že pro leváky by mohlo být vyvinuto, resp. modifikováno už stávající písmo, které by významně omezovalo pohyb psacího prostředku vedeného tlakem. V tomto případě tvůrci písma celkem rychle odhalili, že vypuštěním vratných tahů u písmen, náběhů i jejich spojování, které pravákům umožňuje vést kontinuální a plynulý tah, vznikne vlastně písmo, z něhož zůstanou jen nutné stavební prvky. Takové požadavky umožňuje rukopisné písmo konstruované podle vzoru tištěného písma, které vypustí spojovací elementy a dostane se až na tvarovou dřeň. Tyto úvahy však pořád vycházejí z podmínek, chcete-li zadání, že levák píše dolní metodou - horní metoda psaní je i při použití tohoto písma pro metodiky psaní a tvůrce písma nepřijatelná. Zde je potřeba připomenout, že při psaní z horní pozice vede levák ruku tak, že při psaní využívá možnosti tahu v rozsahu téměř jako praváci.

Nespojité písmo s některými tahy vhodnými pro leváky

Jak už bylo řečeno, nové písmo jen pro leváky by bylo a je kontraproduktivní, takže právě u nespojitého písma se objevila místa, kde je možno při skládání písmene z několika částí využít přirozeného pohybu leváků při psaní, a to zprava doleva.

Tento princip skládaných tahů při psaní skriptem se zvýrazněním tahů pro leváky se objevuje v tzv. „písmu pro leváky“ v různých národních variantách. Nutno podotknout, že na tyto tahy přijdou leváci poměrně rychle a zcela samostatně, protože plně odpovídají přirozenému pohybu levé ruky. Na druhé straně tvoří tyto zprava doleva vedené tahy při běžném psaní jen relativně zanedbatelnou část stopy.

Princip skládání tahů si můžeme ukázat na tom, jakým principem skript napodobuje tištěné písmo, které se obvykle stává předlohou pro jeho rukopisnou podobu, tedy již zmíněný skript. Pravák skládá jednotlivé části písmene tímto způsobem:

Leváci pak zcela automaticky, aniž by je k tomu někdo moc vybízel, nahrazují vhodné tahy opačným směrem:

Následující tabulka psaní písmen pro leváky je z anglické školy Langford Village CP School a je návodem pro leváky a jejich učitele, jak psát skript právě levou rukou:

Písmo Comenia Script R. Lencové a podobná písma další, která do našeho školství už pronikla, řeší problém leváků úplně stejně - ukázka z manuálu písma CS, str. 34:

Závěrem je možno říci, že tzv. "písmo pro leváky" je tvořeno modifikací některých tahů, zejména vodorovných, vedených opačným směrem, než jsou zvyklí psát praváci - tento směr pak odpovídá lépe přirozeným pohybům levé ruky zprava doleva a tvoří poměrně malou část vedených stop písmen, protože se týká především sady velkých písmen, kterých je v běžném textu poměrně málo. Je potřeba také říci, že leváci je již před vznikem těchto sad "pro leváky" dávno intuitivně objevili a že tento přístup metodiků psaní a tvůrců písma je jen jeho následným potvrzením.

Na úplný závěr ještě jedna poznámka: tato nespojitá písma "vhodná pro leváky" se nedotýkají problému mezi horním a dolním psaním.

https://www.langford-village.oxon.sch.uk/inc/Search/; https://www.anythingleft-handed.co.uk/letter_formations.html; https://www.lencova.eu/download/Lencova_Comenia_Script-short%E2%80%932013.pdf - 10/9/2016

Zdroj: Boj o špetku ..., str. 146, odkazy na použitou a související literaturu jsou uvedeny v publikaci; zpracováno pro webovou verzi v dubnu 2020