Historie školního písma

Se zaváděním plošné gramotnosti v době průmyslové revoluce musely všechny vzdělávací systémy najít takové rukopisné písmo, které by se dalo snadno vyučovat i psát, a zároveň také přihlédnout i k dobově dostupným a cenově přijatelným psacím prostředkům i záznamovým materiálům. Tento proces neprobíhal nijak jednotně a tam, kde zázemí žáků neumožňovalo používat jednorázové materiály, jako je papír, inkoust a ocelové perko, výuka prvotní psaní ještě dlouho využívala břidlicových tabulek a křídy nebo tradičních dřevěných desek s voskem, do nichž se zápis vyrýval pisátkem a následně zahlazoval.

Přechod od husího brku se širokou špičkou k ocelovému perku s úzkou špičkou vedl v průběhu 19. století nejen k dalšímu zrychlení psaní, ale také i k zeštíhlení písma. Všechny tyto možnosti vedly k tomu, že se i v rámci dodržení principu jednotažného písma daly vytvořit různé od sebe odlišitelné podoby školního písma.

V době národního sebeuvědomění tak i naši vlastenci dostali do rukou nástroj, jak odlišit české národní prostředí od německého jinou podobou písma, a tím i svázat píšícího s národní příslušností. „Nejlépe by bylo, kdyby se česky psalo a tisklo ... latinskými literami...“ přál si už v roce 1808 ve své Ortografii české národní buditel F. J. Tomsa¹⁷.

Česká předloha tištěného, ale i rukopisného písma se v první polovině 19. století postupně a zcela záměrně vymaňovala z německého kurentu a v roce 1849 byla v českých školách zavedena vlastní národní podoba školního písma, která do první světové války sice ještě mnohokrát měnila svoji podobu¹⁸, ale která si stále udržovala svůj základní tvarový charakter.

Obr. 4.10 Ukázka školního písma z Knihy maličkých G. A. Lindnera z roku 1880¹⁹; spodní pohled na ocelové perko s dlouhými nožičkami vsazené do násadky a s načerpanou kapičkou inkoustu.

Společenská potřeba dosažení celoplošné gramotnosti si však už mezi světovými válkami vynutila zásadní přetvoření školního písma směrem k jeho větší jednoduchosti. Takováto úprava školního písma byla provedena postupně v roce 1930 a 1932, na kterou po druhé světové válce navazovala další zjednodušení tvarů v roce 1954 i zatím poslední drobné úpravy v letech devadesátých. Hlavní charakter a tvary písmen však i přes jednotlivé dílčí úpravy zůstaly v našich školách už skoro po celé jedno století v podstatě stejné, protože ze strany oficiálních školských orgánů, metodiků i většiny učitelů bylo a pořád je vnímáno jako dlouhodobý rozumný kompromis společenských možností, potřeb i materiálních podmínek.

Nový vzor školního písma z počátku třicátých let minulého století byl a je ve srovnání s předchozími krasopisnými předlohami 19. století úspornější v tazích, zcela mu chybí kaligrafická ornamentálnost, stínování přítlakem a je celkově jednodušší.

Tím, že opustil značnou část okrasných prvků, přinesl snadnější osvojení psaní, důslednější spojitost písmen snížila počet rozjezdů, rychlosti psaní i namáčení do kalamáře. Nové písmo nutně posunulo i měřítko, co je vzorem úhlednosti a krásy, což část tehdejší starší generace přes všechny jeho výhody často vnímala s nelibostí a jako ústup k horší kvalitě písemného projevu.

Přes všechny nedostatky již zmíněného převodu tištěného písma v rukopisné spojité, jako jsou zejména příliš složité nebo nezvyklé tvary velkých i malých písmen (H, G, I, S, Y; y, f a k) a dlouhých horních i spodních kliček (j, y), se jej naučily používat celé generace dětí. Vždy bylo a je jen otázkou času a úsilí jak se ho naučit číst i psát – přesto ve srovnání s nespojitými rukopisnými písmy je celkově tvarově mnohem složitější, při psaní vyžaduje jemnější pohyby ruky, a tím delší dobu přípravy na jeho osvojení a zároveň zavádí dvojí optické prostředí tištěného písma pro čtení a od něj odvozeného odlišně vypadajícího písma rukopisného.

Obr. 4.11 Zjednodušená psací latinka, zavedená ministerským výnosem 148 389-I ze dne 7. prosince 1932 a vzor školního písma z doby vydání Pencovy Metodiky psaní v roce 1958²⁰.

Podoba našeho spojitého školního písma se téměř nemění - poznáte, čím se odlišuje písmo z roku 1967 od dnešního?