Směrovost psaní

„Teprve 800 let před Kristem se prosadil jednotný směr písma – směr praváků. A tak je tomu dodnes: píšeme zleva doprava, tedy tak, jak je to pro praváky praktické,“ říká H.-J. Zoche, autor knihy Vidím svět i z druhé strany – Mimořádné schopnosti leváků.*

Proč naše písmo ubíhá zleva doprava? Odpověď musíme hledat v době, kdy se naše písmo utvářelo – směr psaní zleva doprava je přímo spojen s původní i současnou technikou jeho pořízení. Naše písmo, i když bylo později psáno rukou, je přímým pokračovatelem tesané římské kapitály. Vyjdeme-li z toho, že mezi kameníky je drtivá většina praváků, kteří při tesání do kamene drží dláto v levé ruce a kladivo v ruce pravé, pak úder pravou rukou není veden na hlavu dláta kolmo, ale spíše zprava doleva. Z hlediska celkového sledu pohybů a rozložení váhy těla je kameník nucen stát především na pravé noze a za ní i ustupovat, což ve výsledku přispívá k tomu, že snazší práce je taková, která ubíhá zleva doprava, protože do ní lze navíc nahlížet vedoucím pravým okem.

Římská kapitála byla tesána do kamene v kamenických dílnách nebo přímo na stavbách z lešení - v obojím případě však kameník pravák musel při práci ustupovat zleva doprava tak, jak to odpovídá jeho přirozeným pohybům.**

S vyšší gramotností a potřebou zapisovat méně důležité texty se souběžně rozvíjí i „mokré“ psaní římské kapitály na papyrus rákosovým pisátkem namáčeným do inkoustu, který se pod rukou snadno rozmazává. Samotný převod tesaného písma do písma vhodného pro psaní jinými zápisovými prostředky nebyl jednoduchý, a aby se písaři psalo snáze, plynuleji a také aby byl rychlejší, písmo se postupně tvarem oddalovalo své původní předloze.**

Jinému rychle se rozšiřujícímu systému záznamu, kterým byly dřevěné tabulky potažené voskem, z hlediska zachování neporušenosti právě napsaného také lépe vyhovoval zápis vedený pravou rukou tahem zleva doprava ze spodní pozice, takže směr ubíhání našeho písma se takto ustálil ze starších i nověji vzniklých zkušeností, které se protnuly a shodly se v jednom pro praváky praktickém řešení.
 

Proč je doprava ubíhající psané písmo pro praváky praktické?

Odpověď je celkem jednoduchá, i když se ji nikde nedočtete: základním pohybem ruky při psaní je tah, zatímco vedení stopy tlakem je při psaní pouze doplňující:

• TAH vede od středu těla ven; je snazší, koordinovanější, jistější, lze jej kontrolovat, protože je do něj vidět, psané spojité písmo je konstruováno právě pro tah psacím prostředkem,
• TLAK vede od středu těla ven křížem; je mnohem náročnější, tlačit - hrnout dá více námahy, psací a kreslicí materiály se vzpírají a výsledná stopa psacího prostředku je viditelně horší.

Tah je veden při psaní "ve směru od středu těla ven", což je přirozený pohyb, který si neseme z dávných dob a všichni jej používáme mnohokrát denně nejen při psaní. Všimli jste si, jak od sebe odháníme dotírající vosu?

Pravák píše a většina stopy psaného písma je díky obvyklým psacím pomůckám tvořena tahem; navíc pravák si celou dobu vidí do písma a může číst poslední napsaná slova, a tak kontrolovat nejen pravopis a chybějící diakritická znaménka, ale sledovat i obsah svého sdělení.

Další výhodou, kterou pravák má, je to, že v písmu postupuje nejen zleva doprava, ale začíná psát na levém listu otevřeného sešitu, a když jej dopíše, přesune se na list pravý – celou dobu může sledovat text v dvojlistu až do konce pravé stránky, kdy list na novou dvoustranu otočí. To je výhodné mimo jiné i proto, že se nám myšlenkami lépe navazuje na text, do kterého můžeme průběžně nahlížet.

Miloš Sovák, Výchova leváků v rodině, SPN, Praha, str. 103

Velkou výhodou je i to, že po právě napsané stopě nemusí pravák posouvat ruku, proto si text psaný grafitovou tužkou nebo křídou nemaže, stejně tak i stopa psaná inkoustem nebo barvou může volně zasychat.

Princip zanechávané stopy spočívá v tom, že při tahu inkoust nebo barva lépe stéká z pera či chlupů štětce, vytváří jemnější a ostřejší stopu. Pro moderní psací prostředky, i když se to na první pohled třeba nezdá, například v případě kuličkové tužky nebo fixu, platí totéž co pro husí brk nebo štětec z mývalích chlupů.

Otázkou je, zda si v historii používané a dostupné psací prostředky vynutily podobu psaného písma, nebo podoba písma donutila výrobce vyvíjet a vyrábět takové psací prostředky, aby se jimi dalo uspokojivě psát. Ať už to bylo, jak bylo, důležité je, že mezi podobou písma, motorikou psaní a psacím náčiním je úzká vazba.

*

Pro lepší pochopení toho, jak je tvořena stopa při psaní, kreslení a malování, doporučuji udělat několik jednoduchých pokusů s tahem a tlakem, spíše protitahem pravou rukou. Na toto cvičení použijeme úplně obyčejný štětec, na kterém jsou všechno mnohlem lépe vidět než třeba na kuličkové tužce. Uchopte pravou rukou štětec, namočte ho do tuše a zkuste vést souvislé tahy těmito směry:

V případě, že jste praváci, plně jste využili možností, které vám dává přirozený tah, kdy se štětec smýká po papíře, klouže po špičce, tuš se volně spouští a zanechává přesnou stopu.

Takto se s úkolem vyrovnal pravák, a kdyby se vám zdálo, že tahy jsou příliš neumělé, nepřesné, vezměte si ten nejobyčejněší školní štětec, kterým obvykle děti malují, a zkuste si to ještě jednou.

A teď pozor - nový úkol: vezměte štětec do pravé ruky, namočte ho a veďte po papíře stopu těmito směry:

Jakého výsledku jste dosáhli? Přibližuje se váš výtvor takovémuto obrázku? Pokud ano, nic si z toho nedělejte, protože jestli jste skutečně štětcem vedli čáru odspoda nahoru, málokdo splnil tento úkol lépe!

Pokud ovšem jste intuitivně převrátili ruku, aby štětec nejel proti chlupům, ale tak, aby přeci jenom táhnul, udělali jste to, co při psaní písma dělá většina leváků. Zatočili jste svou pravou ruku v zápěstí nad řádek, a hle - jde to lépe. V tom je podstata horního psaní leváků s tzv. "drápovitým úchopem" psacího prostředku. Ale o tom, budou pojednávat další kapitoly.

Pokud jste štětec před chvílí takto převrátili, udělali jste to proto, abyste nemuseli štětcem tlačit, protože chlupy se rozevírají, zanechávají roztřepenou neúhlednou stopu a navíc pohyb od středu ven přes druhou polovinu těla je nepříjemný a méně koordinovaný.

* Zoche, Hermann-Josef: Vidím svět i z druhé strany – Mimořádné schopnosti leváků, Ikar, 2006, str. 133

Zdroj: Boj o špetku ..., str. 91-92, 99, odkazy na použitou a související literaturu jsou uvedeny v publikaci; zpracováno pro webovou verzi v dubnu 2020