Tah a tlak v písmu
Téměř každá starověká civilizace stvořila nějaký systém zápisu mluveného slova, tedy do písma, které umožňuje, aby myšlenky zůstavály pokud možno co nejdéle v zafixované podobě. V době vzniku prvního písemnictví bylo hlavním úkolem převést nashromážděné ústní podobou předávané lidské zkušenosti do materializované podoby, aby nebyly přímo závislé na těch, kteří si je předávali z pokolení na pokolení ústní podobou. Pro zapisování písmem si každá konkrétní civilizace zvolila dostupné psací materiály, vytvořila psací pomůcky a povahu písma, která odpovídala možnostem právě těchto psacích materiálů. Tam, kde byl použit k záznamu tekutý nebo polotekutý materiál na bázi tuše, inkoustu a smáčivých barev přenášených štětcem, dřívkem, kovovými hroty nebo i suchý k stírání olůvka či grafitu, má základní význam tah.
Tah vychází z těch nejjednodušších a nejpřirozenějších pohybů - paže, předloktí, ruka a prsty se pohybují při psaní tak, aby co nejlépe využily možností jemné a plynulé koordinace, a tak, aby docházelo k co nejmenší námaze, která umožní činnost psaní provozovat dlouhodobě vestoje i v sedě.
Střídání tahu a tlaku při psaní je základním stavebním kamenem rukou psaného textu.
Předkláníme-li se a necháme-li viset celé paže volně dolů, zjistíme, že při už při malém pohybu směrem k předklonu nám paže začnou opisovat malé kruhy, které se zmenšují do doby, kdy se paže zastaví, a že vlastně opisují dráhu spirály. Protože paže máme na vnějších stranách těla, tyto kruhy začnou směřovat ke středu těla. Pokud se ovšem narovnáváme z klidové polohy v předklonu, paže při vzpřimování postavy opisují kruhy ve směru od středu těla ven. Tyto pohyby paží směrem ke středu těla a ven v obou směrech, jsou základem pohybů při psaní.
Nejvýhodnější fází těchto pohybů je však ta část, kdy paže a ruka jdou od středu těla ven spodní částí oblouku - tento pohyb ke středu těla je pak při stavbě rukopisného jednotažného písma ten nejfrekventovanější. Druhý pohyb od středu těla ven je druhý a obtížnější.
Krouživé pohyby rukou jako dva základní pohyby při psaní výhodné pro praváky (pravá strana) a pro leváky (levá strana). První pohyb ke středu těla se stal v písmu základem pro vytváření nejdelší stopy. Václav Penc ve své Metodice psaní to vysvětluje tak, že "krouživým pohybem ruky s pisadlem (perem, tužkou, rydlem apod.) vytváříme kružnice. Avšak na tento pohyb působí to, že svalstvo ruky se snáze smršťuje směrem k tělu do normální polohy, než odtahuje (natahuje směrem od těla), a dále také váha samotné ruky, která podléhá tiži a má tendenci pohybu směrem dolů a k tělu. Proto se kružnice ve směru svislém protahují vzníkaji ovály. Podle směru pohybu ruky jsou buď pravotočivé, nebo levotočivé".*
Písmo je tedy vybudováno postaveno na tom, že se využívá pro psaní jeho nejpříjemnější a nejsnazší část - nejobtížnější část s vratným pohybem je zkrácena na minimum. Ruka opisuje v zásadě ovál, kde delší strany, zejména bližší, jsou snadné, kratší s vratnými pohyby jsou složitější. V písmu psaném psacími prostředky, které mají plochý hrot, se projeví jako širší a užší stopa.
Na následujícím grafu jsou úzkou modrou stopou znázorněna místa, kde je pohyb psacího prostředku nejsnazší, a místa, kde je naopak stopa při psaní nejobtížnější.
* Penc, Václav: Metodika psaní, SPN, Praha, 1968, str. 24