Tah a tlak v písmenu "k"

K charakteru současné české školní předlohy patří mimo jiné i to, že písmo je důsledně spojité a že spojnice mezi písmeny nenutí písaře nasazovat začátek nového tahu s každým písmenem nebo jeho částí – sami víme, že přimět pero nebo kuličkovou tužku k tomu, aby vydaly nový začátek stopy, je někdy úkol přímo nadlidský. Jeden dlouhý pohyb vedený najednou při psaní inkoustem je jednodušší než mnoho krátkých - to ví každý, kdo místo přímky musel nakreslit čáru přerušovanou nebo čerchovanou.

Největší výhodou psaného spojitého písma je ale to, že je vytvořeno ve prospěch co nejdelších tahů ve směru, který je pro praváky grafomotoricky výhodný, a také ve zkrácení stopy, která vede „mrtvými body“, tedy vratných horních a dolních tahů.

Abychom si dokázali představit jednotlivé fáze stopy a jejich obtížnost, podívejme se například na psaní poměrně složitého písmene k. Podle učitelů elementaristů právě toto písmeno patří k těm nejobtížnějším a žákům jeho tvar dělá potíže zejména tím, že se při jeho psaní několikrát mění směr pohybu psacího prostředku.

V nákresu k rozboru podílu tahu a tlaku při jeho psaní jsem použil sklonu a nájezdu písma odvozeného ze školní předlohy. Psaný tah je naznačen černými body, tlak kroužky, přechodová místa pak kroužky s texturou hustou v rytmu sílícího a slábnoucího tlaku, přičemž testovaní praváci byli shodně přesvědčeni, že místa označená prosvětlenými body jsou zhlediska ovládání psacího náčiní ta nejobtížnější. V nákresu jsou modrými body vyznačena místa, kde je psací prostředek tažen, červené body označují tlak a fialové přechody mezi tahem a tlakem.

Pokud bychom chtěli tento poměr demonstrovat i jiným způsobem, doporučuji si udělat jednoduchý pokus: vezměte obyčejný plochý štětec, nejlépe č. 6 – 8 nebo kulatý štětec č. 3 – 5 s tuhými chlupy, uchopte jej jako plnicí pero a suchým štětcem jeďte po stopě nákresu písmene k. Změnu barvy jednotlivých bodů bude doprovázet jemné šustění v místech, kde se štětec jen smýká, až po zřetelně slyšitelné škrábání chlupů po papíře ve stejném rytmu, jako je vyznačeno v nákresu.

Změříme-li stopu celého písmene k, zjistíme, že část psaná spíše tahem tvoří 88 % celkové stopy, tlak pouhých 12 %. Přesnější vyčíslení si můžeme prohlédnout v následující tabulce:

Poměr délky tahu a tlaku při psaní písmene k s celým náběhem (vyjádřeno počtem bodů a procent v nákresu z celkových 113)

V tomto okamžiku vás možná napadlo, jestli písmeno k není náhodou výjimkou a jestli z jednoho měření lze dělat dalekosáhlé závěry, stejně tak jsem se zeptal i já. Podle školního vzoru spojitého písma jsem opsal celou abecedu, malou i velkou, sadu čísel a několik často používaných znaků, do předem připravených řádků, označil místa psaná tlakem a změřil kolečkovým měřítkem, které se používá při práci s mapami.

Výsledek byl překvapující – u písmen malé abecedy tvoří tah 91,9 % stopy, u velkých písmen 90,45 %, číslic 83 % a u vybraných diakritických znamének a znaků 81,5 %! (Přesně zaznamenané výsledky měření jsou v následující podkapitole)
Všichni víme, že četnost písmen abecedy je v textu rozvrstvena podle jiných pravidel, z čehož vyplývá, že poměr délky tahu a tlaku v souvislém textu je jiný. Pro toto další zkoumání jsem zvolil text z již zmíněného Slabikáře, ze kterého jsem se učil jako prvňáček, použitá vzorová ukázka školního písma je až na konci Slabikáře a žáci s ní pracovali v závěru školního roku.

Jsem si vědom toho, že tento text je sestaven tak, aby mu žáci první třídy rozuměli a aby opakovali písmena základní, nejčastější, proto v něm také některá písmena abecedy vůbec nejsou. Myslím, že i přes tato omezení je pro náš účel dostačující. Stačí jen malá statistika: roztřídit všechna písmena, diakritická znaménka, nájezdy a zakončení slov, vynásobit je jejich délkou, potom sečíst. A výsledek? Nechce se ani věřit, že 94,56 % délky tohoto textu je psáno tahem – řeč čísel je jasná a dokládají to údaje v příslušné podkapitole.

Jaká část stopy je tedy při psaní pravou rukou nejsnazší a nejobtížnější?
Spojité písmo se skládá z různých stavebních prvků, které jsou z hlediska psaní různě obtížné, ale platí, jak jsme se přesvědčili už dříve, že když píše pravák obtížná místa, jsou omezena na co nejmenší míru.

Při pohybu pera po směru a proti směru hodinových ručiček je stopa psaná tlakem nejobtížnější v místech, kde je stopa vedená ve směru od sebe.