Levák a sporty

Levák v pohybu

Podíváme-li se do historie, není známo, že by lidstvo v průběhu své existence zaznamenalo, že leváctví s sebou nese nějaký obecný pohybový hendikep – při chůzi, běhu krajinou nebo plavání v přírodě žádný rozdíl mezi leváky a praváky nezaznamenáme. Situace se však rázem změní, jestliže je prvotně využívána jen jedna laterální končetina (ruka, nebo noha), ale v některých sportovních aktivitách nakonec sled pohybů určí vedoucí oko (lukostřelba, střelba).

Z dlouhodobého hlediska se ukazuje, že leváci i praváci mají stejné obecné pohybové dispozice – rozdílnost je samozřejmě však v tom, že se projevují stranově obráceně.

Rozdílnost pohybových struktur se však rázem projeví v těch lidských aktivitách, které si svou strukturou nebo sledem uzpůsobili praváci tak, aby tyto činnosti „byly po ruce“. Právě v nich jsou leváci vidět na první pohled, protože svými intuitivními pohyby jednotu provádění právě těchto pracovních i sportovních činností narušují, což je velmi často pravákům nepříjemné, protože to mezi praváky vnáší chaos, kterým se musí zabývat. Na druhé straně je potřeba také vidět, že levák může být při společné práci nebo v některých aktivitách pravákům velmi nebezpečný, protože třeba nechtěně vstupuje do pravákova pracovního pole a může způsobit kolizi, nebo dokonce zranění.

Ve sportech se ale toho, že levák může vnášet mezi praváky chaos, dá i využít, byť je tento efekt jen krátkodobý – praváci nejsou hloupí, a tak si levákovy pohyby „načtou“ a naučí se, jak na ně reagovat. Levák tak ve střetu s praváky postupně tuto výhodu převahy ztrácí a síly se vyrovnávají.

Tato kapitola se věnuje pohybovým a sportovním aktivitám – při jejich zkoumání je potřeba vidět, že řada z nich pochází přímo z pracovních činností, loveckých nebo bojových technik a v minulosti byla a dodnes je motivována jejich nácvikem.

Nácvik, ale hlavně prověření hloubky osvojení pracovních a bojových úkonů byl odjakživa také prováděn formou soutěžení a každá soutěž měla svá pravidla stanovená tak, aby se mohlo projevit právě jejich zvládnutí, přesnost jejich provedení, ale i vytrvalost a kreativita. Spíše výjimečně jsou dějinami zaznamenány takové soutěže, které končí úplnou záměrnou destrukcí pomůcek, nástrojů a náčiní, či dokonce smrtí soutěžících. Pokud se tak stane, a samozřejmě víme, že řada sportovních aktivit přináší zvýšené nebezpečí zranění, nebo dokonce vyšší pravděpodobnost úmrtí, přesto to u takovýchto aktivit není jejich prvotním cílem. Sportovní šermíř, střelec nebo karatista není ve válce, i když jeho sport z bojových technik vychází, a rozdíl mezi řeckými olympijskými soutěžemi a gladiátorskými boji na život a na smrt doby starověkého Říma je všeobecně znám.

Lateralita v pohybových a sportovních aktivitách

Podmínkou zkoumání různých pohybových aktivit a zejména sportů je znalost a porozumění toho, co je lateralita a také, kdo levák a pravák vlastně je – proto doporučuji čtenářům, které prvotně zajímá právě problematika sportu, aby se nejprve seznámili s kapitolou, která se věnuje obecným otázkám určení laterality.

Chůze a běh volnou přírodou, skákání, šplhání a lezení, plavání v otevřených vodních plochách a další pohybové aktivity nemají přímé laterální znaky, i když je samozřejmě provádí člověk, který se jinak laterálně projevuje.

Jakmile je ale k hlavní činnosti využita jedna končetina, ruka nebo noha, která je motivována „ziskem pohybu“, okamžitě se přesouváme do oblasti laterálních pohybů. Zde pak velmi rychle projeví, kdo je levák a kdo pravák, někdy ale je toto určení složitější, protože sled pohybů může určit zaměřovací oko, spíše málokdy poslední laterální orgán, a to ucho. Nejjednodušší to mají ti, kteří intuitivně přednostně používají ruku, nohu, oko a ucho na stejné straně těla, situace složitější je u těch, kteří mají zkříženou lateralitu ruky a nohy, ale v jednoznačně nejsložitější situaci se nacházejí ti, kteří ze své vnitřní podstaty ve své preferenci intuitivních pohybů neustále kolísají mezi leváctvím a praváctvím. Právě ambidextři jsou ti, kteří našemu „škatulkování“ vzdorují nejvíce, a také ti, kterým se nejhůře odpovídá na to, co je pro ně nejlepší a z hlediska sportovních výkonů nejvýhodnější.

Nesmíme však zapomínat i na to, že některé pohybové vzorce se tradují, že jsou tak zažitou součástí společenských zvyklostí a pravidel, že si je i přes svou přirozenou lateralitu nápodobou a zejména výchovou osvojujeme, že nám po desítkách let viděny zpětně jako laterálně nepřirozené už vůbec nepřipadají. Která z žen pravaček si běžně uvědomuje, že při společenském tanci v páru se vlastně pohybuje v roli leváka?

Pro dobrou identifikaci tak musíme zvažovat všechny tyto parametry najednou, protože kdybychom se zaměřili jen na jeden nebo dva z nich, dospěli bychom ke zcela nesprávným hodnocením a závěrům.