Leváci ve sportovním kolektivu a v hledáčku porotců

V pohybových aktivitách nebo nebo přímo ve sportovních disciplínách, jako je aerobik, synchronizované plavání či kolektivní tanec, kde jsou leváci, přesněji levorucí a levonozí, součástí pohybově koordinované skupiny, může být levákova pozice složitější právě proto, že když se „zapomene“ nebo nemá pohyby ještě dostatečně zautomatizované, může být značně nepředvídatelný. Totéž platí i v únikových nebo sebezáchovných situacích, protože vzhledem k pravákům vybíhá či doskakuje do jiných míst nebo se stáčí za rukou zcela opačným směrem. Prevencí proti možným kolizím či nehodám je schopnost učitele nebo trenéra na to upozornit, ukázat a vytvořit takový prostor, aby se nic takového nestávalo.

Leváci se však někdy mohou překvapit i sami – protože leváků je málo, nezbývá jim, než aby pozorovali, jak co dělají praváci, a napodobovali je, ale zároveň mohou zjistit, že jim to prostě jako pravákům nejde. Zde se pak aktivizuje jeden ze základních levákových životních principů, v němž se cvičí odmalička – prováděné činnosti stranově obrátit, nebo celou činnost tvořivě modifikovat. Je jasné, že se to ne vždy musí napoprvé podařit, a tak někteří leváci mohou zezačátku působit lehce zmateně, než si svou cestu mezi praváky najdou – pokud učitelé s malými leváky v rychlém sledu po sobě začínají provozovat různé tělocvičebné a sportovní činnosti, které malý levák ještě nezažil, může takový malý levák působit jako nešika. Neprávem, protože potřebuje jen delší čas a větší prostor kolem sebe.

Pravidla řady sportů byla postupně upravována tak, že dnes nejsou vyžadována provedení, které vychází jen pravákových z pohybů, a co je nejdůležitější, trenéři se naučili s leváky pracovat, umí promyslet a vysvětlit sled pohybů v obou pohybových variantách. Takový proces poznání a porozumění proběhl i v řadách rozhodčích a porotců, kteří se také museli naučit vidět a rozlišit výkon bez rozdílu, jestli je cvik proveden jedním nebo druhým směrem podle odrazové nohy.

26/2/2025