Levák rodičem

Pedagogická a společenská osvěta se zatím nezabývala tím, že i malí leváci jednou dorostou a bude je čekat role toho, kdo bude vychovávat. Potěšující ale je, že dnes už všichni rodiče vědí, že by měli vychovávat své dítě v souladu s jeho lateralitou, ať už je levák, nebo pravák.

Rodiče by se ale také měli připravit na to, že by lateralitu svého dítěte měli znát a čas od času se nad ní zamyslet, protože část pravorukých i levorukých dětí si nese smíšené laterální znaky, a tak jejich výchova může být v tomto ohledu o něco složitější.

Laterálně smíšená rodina a výchova

V laterálně smíšené rodině si musí být všichni její členové vědomi toho, že se otázkami praváctví a leváctví budou muset alespoň občas chtě nechtě zabývat, protože při zvládání běžných domácích i specializovaných činností dříve nebo později narazí na problém, jestli se určitá činnost má „dělat na praváka, nebo na leváka“.

Rodiče leváka by měli mít na paměti, že tento svět je zařízen převážně pro praváky a že levák toho musí zvládnout víc, což si ani někteří rodiče leváci ne příliš uvědomují, protože prostě vycházejí z toho, že tento svět sami přece zvládli, takže malý levák by ho měl zvládnout bez pomoci také, což pravda být nemusí.

Variant, jak může být leváctví a praváctví v rodině rozloženo, je poměrně mnoho a zákony dědičnosti se mohou projevovat přes generace různě. Protože o vlivu dědičných vlastností se dnes hovoří více i v souvislosti s leváky, zmizel už snad i údiv dvou praváků, že jejich dítě nebo děti jsou leváci, zatímco méně obvyklou situací je, když rodiče leváci mají jen děti praváky.

Když je jedním z rodičů levák, z jehož předků byl někdo také levák, můžeme předpokládat, že s poměrně velkou pravděpodobností se v rodině může narodit další levák. Pokud se tak rodina o malého leváka rozroste, je to znamení, že dítě do rodiny skutečně patří. Pravděpodobnost narození dalšího leváka v takovéto linii však není přímá, a zatímco pohlaví dítěte lze dnes určit ještě před jeho narozením, lateralita dítěte se může vyvíjet až do nástupu do základní školy. Otázky spojené s podstatou laterality a jejím přenosem mezi generacemi jsou zatím nevyřešené a věda si nad nimi ještě pořád láme hlavu, a tak v této věci neřekla poslední slovo.

Praktická výchova k dospělosti se skládá z nespočtu drobných i velkých činností, na kterých by se měli přiměřeným způsobem podílet a spolupracovat všichni členové rodiny společně, a tak možných konfliktů i situací pro zasmání se určitě objeví mnoho.

Rodiče v laterálně smíšené rodině hrají dvojí úlohu – podle potřeby se totiž musí naučit vést různé, byť často jen rutinní práce dvojím způsobem, a uspořádat pořádek věcí tak, aby bylo možno co nejvíce vyhovět všem členům rodiny, ale aby nevznikl boj o to, která ruka a které uspořádání definitivně vyhraje.

Když nechceme odradit děti od domácích prací, které jsou součástí běžného chodu rodiny, musíme často postupovat diplomaticky a nebát se variabilního uspořádání pracoviště v kuchyni nebo v dílně. Stejně tak si musíme zvykat, že „druhá strana“ dělá věci jinak, než jsme zvyklí a než bychom je dělali my. Na druhé straně zájem členů rodiny o to, jak se co dělá, jaké obtíže musí řešit leváci mezi praváky v rodině a obráceně, rodinu stmeluje a učí chápat se navzájem i v jiných oblastech společného soužití.

Rodiče by v laterálně smíšené rodině neměli příliš lpět na rozdělení tzv. mužských a ženských rolí, protože nejsnazší cestou, jak dítě něčemu naučit, je to, když je vedeno rodičem, který má stejnou lateralitu jako dítě.

Rodič a dítě leváci – přímá linka?

Všechno není tak přímočaré, jak by se mohlo zdát nebo jak bychom chtěli, a tak je potřeba mít na paměti, že i rodiče leváci musí o činnostech, které předvádějí svým dětem levákům, přemýšlet z hlediska stranového uspořádání pracoviště a jejich provedení.

Často se stává, že dospělí leváci, aniž si to uvědomují, vykonávají některé činnosti stejně jako praváci. Je to tím, že v době, kdy jako malí vyrůstali, nebyl nikdo, kdo by se jimi jako leváky zabýval, protože to ani nebylo zvykem. A tak se může stát, že takoví dospělí leváci celý život dělají něco přes ruku, tedy stejně jako praváci, protože je to tak maminka nebo učitelka ve školce kdysi naučila. Teprve později, a třeba i náhodou nebo při tom, když učí své dítě, dospělý levák zjistí, že dělá něco jinak, než by pro něj bylo přirozené.

Pro rodiče leváky je samozřejmě poměrně snadné, aby všemu, co je potřeba, učili právě své děti leváky, ale malí praváci pod vedením leváka zoufat nemusí. Leváci ve svém dosavadním životě od praváků mnoho odkoukali již dříve, na vlastní kůži si to většinou i vyzkoušeli, ale teprve pak si to přizpůsobili pro sebe, proto pro leváka není tak obtížné si to uvědomit a k pravostrannému řešení udělat „krok zpět“.

Rodiče leváci nesmí lpět na svých postupech, jak se s pravostranným světem vyrovnat, přestože jim připadají jako ty nejlepší z nejlepších – může to být jenom tím, že na ně kdysi přišli sami. Musí mít totiž na paměti, že jejich malí leváci jsou v těchto přístupech úplně stejní a také mají sklony hledat si své cesty sami, protože už přece vědí, že starší levák se popral s njaěkým problémem také sám a že hledání vlastních cest je podstatou leváctví.

Leváci, ať jsou dnes dospělí nebo jsou ještě dětmi, jsou zvyklí svět neustále pozorovat a samostatně získávat zkušenosti, jak si tento svět praváků osvojovat a přizpůsobovat, hledat si vlastní mechanizmy, jak postupovat, takže se v hledání leváckých řešení zdokonalují. Proto se nesmíme zlobit, že návod, jak co dělat, si zdvořile vyslechnou a nechají si ho předvést, ale pak jsou schopni hledat vlastní řešení bez ohledu na rodičovské zkušenosti, které vnímají ve srovnání s vlastními jako stejně hodnotné. Nakonec takové skutečně jsou, pokud to zvládnou a výsledek je alespoň srovnatelný.

Přes to přese všechno nenecháme malého leváka bloudit a tam, kde je to vhodné, mu poskytneme nápovědu a možnost využívat zkušeností s uspořádáním věcí kolem sebe tak, aby mu bylo stranově vlídné, a také nezapomeneme na to, že některé věci pro leváky, jak už bylo pojednáno v dřívějších kapitolách, padnou lépe do rukou…

Levák rodičem praváka

Jak vyplývá ze samotných statistik o počtu leváků, je rodič levák častěji v roli toho, kdo vychovává dítě praváka nebo praváky. Při řešení denních obslužných činností, různých pracovních i zájmových aktivit je tak v situaci, kdy musí pracovat se svými potomky v souladu s jejich pravorukou lateralitou. To samozřejmě vyžaduje, aby se tehdy, kdy začíná vést pravoruké dítě k nějaké nové činnosti, si právě v tom okam-žiku uvědomil, že je potřeba, aby nepřenášel své již dávno zautomatizované zvyk-losti na své malé praváky. Tím by se jen vlastně dostal do pozice, o které pojednává celá odborná literatura ve vztahu praváků vůči levákům – jenže zde právě v opačné stranové pozici!

Proto si rodič levák musí neustále ve střehu a uvědomovat si, že uspořádání pracoviště i samotné pracovní úkony pak musí vycházet z přirozených pohybů praváka a umět je dítěti předvést. To by však neměl být takový problém, protože jak už bylo mnohokrát řečeno, leváci jsou odmalička zvyklí pozorovat, jak co praváci dělají, a pak si to uzpůsobovat pro sebe. Z toho můžeme vyvodit předpoklad, že dospělý levák má svět praváků už dostatečně zmapovaný a zažitý, aby mohl vykročit ze své role a alespoň na čas vklouznout do druhé – do role praváků.

***

12. 1. 2023