Učitel a žák levák při psaní na tabuli

Při psaní na tabuli se učiteli levákovi, stejně jako žákům levákům, píše velmi špatně, na tom se ostatně shodují téměř všichni leváci. Je to dáno především tím, že leváci nemohou kopírovat pravákovy pohyby a musí na rozdíl od nich hledat jiná řešení.

Základem pravákova psaní na tabuli je přitahování křídy, což umožňuje, aby křída lehce klouzala a zanechávala rovnoměrnou stopu. Důležité je, že pravák píše od středu svého těla doprava ve směru motoricky výhodného pohybu. Když se ruka unaví, pravák se může hřbetem lehce dotýkat tabule, aniž by si hřbetem ruky mazal právě napsaný text, a taká dává větší jistotu a stabilitu při psaní. Píší-li praváci, s pohybem ruky při psaní pomalu ukračují vpravo, po celou dobu vidí již napsané, lépe se tak orientují v právě napsaném textu a okem kontrolují psaní v rovině řádku.

Pravákovy pohyby jsou snazší, protože "kráčí za rukou", do písma si dobře vidí a může po celou dobu psát tahem.

Takto vypadá nejčastěji používaný způsob levákova psaní na tabuli: levák se při psaní na tabuli postupně a zcela viditelně nachyluje vpravo, často stojí nepřirozeně, zde navíc "podškrabuje" a písmo se mírně překlápí.

Pro leváky je v této oblasti každá rada drahá. Když píše levák na tabuli, musí většinou psací prostředek strkat dopředu a těžce se mu drží rovina psaní, protože psaním postupuje vpřed a napsaný text mu pod rukou mizí. Pro lepší orientaci se musí se ohlížet zpátky nebo poodstoupit, což při psaní zdržuje, ale zaručený úspěch to nepřináší. A když se ruka unaví? Není možné se opřít o tabuli a odpočinout si, protože ruka by smazala část právě napsaného textu. Bez opory a možnosti průběžné kontroly textu je písmo neuspořádané, nedrží řádek a jednotlivá písmena plavou, což se v případě učitelů leváků žákům i inspekci špatně vysvětluje, ale špatně se to vysvětluje také učitelům pravákům ze strany malých žáčků leváků.

Přestože leváci učitelé jsou schopni v pomalém tempu na tabuli psát úhledně, pod tlakem času je jejich rukopis často neuspořádaný - zadání maturitních témat na SŠ.

Zde je potřeba říci, že psaní na svislé tabule není jednoduché ani pro mnohé praváky a situaci v tomto ohledu nezlepšily ani nové technické vynálezy, které se ve školách v poslední době objevily. Psaní černým fixem na keramickou tabuli sice odstranilo velikou prašnost, která je největším problémem křídy jako nejrozšířenějšího psacího prostředku a která komplikuje mnohým žákům s alergiemi a astmatem život i přes všechna opatření s dodržováním čistoty kolem tabule, ale přineslo jiné obtíže. Cena fixů vzhledem k jejich malé životnosti a to, že zanechává poměrně slabou čáru, která nereaguje na přítlak a navíc není ze zadních lavic téměř vidět, je daní za zlepšení hygienických a zdravotních podmínek ve třídě. Z hlediska procesu psaní pak jednoznačně lepší komfort při práci ve velké třídě nepřináší a část učitelů, leváků i praváků, s ní píše jen velmi nerada.

Na fotografii je vidět, jak levákovi pod přítlakem při psaní křída poskakuje a nezanechává souvislou čáru - stopa tlačená kupředu se píše mnohem obtížněji.

Psaní křídou na tabuli – při psaní tlakem dopředu vzniká přerušovaná čára „mývalí ocas“.

V poslední době se ve školách objevily interaktivní elektronické tabule různých systémů, které do práce učitele přinášejí i ve vztahu k žákům bezesporu nové dimenze v možnostech projekce, ukládání právě napsaného k pozdější práci i možnosti, jak se žáky komunikovat v digitální podobě. Z hlediska motoriky psaní a konečné podoby písma však také vyšší kvalitu nepřinášejí, výsledky psaní jsou značně odosobněné, protože ovládací programy dopočítávají a uhlazují stopu za rukou a při dynamickém psaní často nestačí přiměřeně rychle reagovat.

Některé systémy jsou pro leváky nepřívětivé, protože čidla, která vyhodnocují pohyb písátka vedeného pravou rukou, jsou umístěna v levém horním rohu tabule. Leváci svou levou rukou však snímání pohybu písátka stíní a zařízení dělá chyby a mnohdy zobrazuje, co chce. Nejjednodušším řešením by bylo umístit další čidlo do pravého horního rohu, ovšem pořídit ke každé tabuli druhé čidlo pro několik leváků žáků či učitelů je v běžné české škole vysoko nad její finanční možnosti.

Jednou z velkých nevýhod dnešních keramických i elektronických tabulí je i to, že jsou většinou připevněny přímo na zdi nebo upevněny na stojanech a nelze jimi pohybovat nahoru a dolů podle potřeby psaní, jak to bylo běžné u starších posuvných tabulí. To komplikuje život zejména levákům, kteří by potřebovali při psaní dostat spolu s tabulí řádek do vhodné roviny mnohem více, než to potřebují praváci, jak vyplývá i z následujích vysvětlení, jak leváci na tabuli píší.

Jak tedy leváci na tabuli píší? Odpověď není jednoduchá, protože každý levák se s touto obtížnou situací snaží vyrovnat po svém. Přesto se dá odvodit několik základních způsobů, jak leváci při psaní na svislé psací plochy přistupují.

1. způsob psaní leváků na tabuli

Levák stojí u levého okraje tabule levým bokem, rukou odspodu začíná psát v úrovni hlavy. Z této spíše dolní pozice tedy strká křídou nebo písátkem písmo před sebou, ruka je umístěna pod řádkem jen volně, neopírá se o podložku, protože by mazala již napsané. Písmo však jinak stínuje než pravákovi, protože levák má snahu práci ruky ulehčit tím, že jemným přítlakem strká a silnějším přitahuje. Tím také dochází k tomu, že písmo je spíše kolmé, nebo přepadává, často se i zaobluje a směřuje k tzv. hrošímu písmu. Pokud levák strká s přítlakem a lehce přitahuje, křída nebo i jiné psací potřeby mohou zanechávat přerušovanou roztřesenou stopu připomínající mývalí ocas.

Při psaní je z pohledu píšícího část právě psaných písmen zakrytá rukou, značná část nového textu je skryta paží nebo tělem, přesto žáci ze svého pohledu ze třídě vidí do právě psaného písma. Tento způsob psaní je dostatečně popsán i s přípravnými cviky ve starší pedagogické literatuře, protože jej někteří pedagogové doporučují jako preventivní cvičení proti ustálení horního způsobu psaní, někteří dokonce v počátcích nácviku psaní doporučují, aby leváci na vodorovné podložce (školní lavice nebo stůl) nepsali do sešitů vůbec. Jak lze tuto tezi praktikovat ve třídě s několika leváky při běžném školním provozu, už nedomýšlejí - navíc, jak jsme vysvětlili už dříve, je horní metoda psaní leváky intuitivně preferována a mají k ní dostatečný důvod, takže pokud je tato metoda psaní ze strany učitele míněna vážně, děti tímto zbytečně trápí.

Leváci zvyklí psát levým bokem k tabuli stojí vzhledem k tradičnímu uspořádání třídy zády k učitelskému stolku. Píšící učitel levák pak musí být ve střehu, aby měl přehled, co se u jeho věcí rozmístěných na stole děje; takto píšící žák, kterému není od katedry vidět do obličeje, může využít k tomu, aby přijímal nápovědu od žáků z prvních lavic.

2. způsob psaní leváků na tabuli

Levák stojí k tabuli čelně a začíná psát po levé straně v místě, kam až pohodlně dosáhne levou rukou, někteří leváci začínají blíže středu těla. Při psaní ohýbá ruku v lokti a posouvá ho ke středu. Skrčený loket mu však brání překonat místo před tělem, takže se trupem nakonec nahýbá směrem doprava, aby si vytvořil místo. Takto píšící leváci často balancují na pravé noze až do okamžiku, kdy je situace z hlediska rovnováhy kritická až neúnosná, přisunou levou nohu a znovu si do boku nakročí pravou. Do právě psaného písma je z žákovských lavic vidět velmi špatně, protože píšící levák tělem pořád zakrývá část psaného textu. Tímto způsobem píše většina žáků i učitelů leváků.

Typický postoj leváka píšícího na tabuli - váha spočívá na pravé noze a ruka s tělem jde s psaným textem, kam až to jde.

3. způsob psaní leváků na tabuli

Používají jej zejména horní leváci, neboť se snaží přenést svou zažitou zkušenost horního psaní do sešitu na svislou plochu. Horní levák, protože je při psaní do sešitu zvyklý stáčet ruku nad písmem, se ze zvyku snaží o totéž a ruku nad písmem stáčí, co to jen jde. V horní části tabule je to snazší, ale jak se dostává do úrovně prsou nebo níže, tato metoda většinou selhává a musí v psaní pokračovat jinou metodou.

Levák horní často přenáší zkušenost z psaní na vodorovné podložce na psaní svislé. Obtíže spojené se psaním na tabuli to však neřeší.

4. způsob psaní leváků na tabuli

V tomto případě je nejlepší si stoupnout k tabuli zhruba v její jedné třetině zleva, mírně si nakročit levou nohou směrem do třídy, pravým bokem k tabuli.

Nejlepší je natáhnout ruku co nejvíc doleva ve výšce mezi úrovní prsou a očí, začít psát tahem směrem k sobě a v malých krůčcích ustupovat zpět, ruka je při psaní tahem jistější, může se skrčenými prsty jemně opírat o desku a písmo navíc stínuje obvyklým způsobem. Z pohledu píšícího levá ruka mírně zakrývá právě psaný text, ale za ní je do celého řádku vidět. Aby napsaný text viděli lépe i žáci, kteří sedí v pravé části třídy, je možno přerušit psaní a čas od času se stočit zády k tabuli. Vhodnější je táhnout psací prostředek důsledně za sebou s jiným pootočením ruky, než je vidět na následujích spojených obrázcích.

Tentýž obrázek ještě jednou - levák stojí k tabuli pravým bokem a písmo k sobě přitahuje s mnohem výhodnějším postavením ruky, které umožňuje nespojité písmo bez vratných pohybů.

Těžko říci, který ze zde popisovaných postupů je lepší či výhodnější - psaní na tabuli je pro leváky obtížné vždy a v nouzi a při únavě různě kombinují popsané postupy, a tak způsobů, jak leváci na svislé psací plochy skutečně píší, je mnoho.

Při hodnocení písemných projevů žáků i učitelů leváků při psaní na tabule je potřeba na to myslet a být při hodnocení shovívavější a při celkovém hodnocení a vytváření dojmu je nutné se podívat, jak se levák vypořádává s úpravou textu a samotným písmem při standardním psaní do sešitu. Myslím, že v kvalitě uvidíme značný rozdíl - to je pak připomenutím toho, že levák je schopen psát písemnosti a do sešitu horní metodou psaní stejně kvalitně a rychle jako praváci a že to po něm, na rozdíl od psaní na tabuli, můžeme směle vyžadovat.

15/1/2013, 6/6/2014

https://i0.wp.com/pgoaamericanprofile2.files.wordpress.com/2011/10/advance-elementary-left-handed.jpg?crop=0px%2C99px%2C1501px%2C847px&resize=487%2C292

a vlastní fotografie