Miloš Sovák

Zakladatelem nauky o levácích u nás byl bezesporu prof. Miloš Sovák, který nejenže otevřel tématiku leváctví veřejnosti, ale byl i zásadním iniciátorem a hybatelem změn, které v naší tehdejší republice směřovaly a nakonec i vyústily v obhajobu a přijetí leváctví společností jako běžný a přirozený jev. To doslova a do písmene dalo svobodu levákům a jejich rodičům, ale také těm učitelům, kteří už dávno tušili nebo věděli, že něco není vpořádku, a kteří pak mohli vychovávat a vzdělávat leváky v souladu s jejich potřebami.

Miloš Sovák byl člověk činorodý, pracovitý a vedle své rozsáhlého vědeckého záběru i organizačně schopný - na podrobné zmapování a zhodnocení jeho života si budeme ještě asi počkat, přesto ve veřejných informačních zdrojích koluje několik jeho životopisů. V této kapitole si dovoluji uvést dva z nich - první je z Otevřené encyklopedie Wikipedie a druhý jako medailon k osmdesátým narozeninám z jeho rodného města Bechyně (Bechyňský městský zpravodaj - listopad 2004):

 

Prof. MUDr. PhDr. Miloš Sovák, DrSc.

(15. dubna 1905, Bechyně - 29. září 1989, Praha) byl lékař, profesor UK, zakladatel československé logopedie a tvůrce logopedické teorie i praxe.

Absolvent gymnázia v Táboře vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze (1930) a později ještě Filozofickou fakultu UK (1948). Nastoupil (1931) jako hospitant na ušní, nosní a krční kliniku prof. Přecechtěla a zde si brzy osvojil otorinolaryngologii (prevence, diagnostika a léčení nosních a krčních chorob). V roce 1932 se stal prvním asistentem prof. M. Seemanna na foniatrickém oddělení kliniky. Foniatrii (vyšetřování hlasu, řeči a sluchu člověka, rehabilitací a léčbou poruch) se plně věnoval a zpracoval první vědecké práce z výzkumu vegetativních reakcí u postižených poruchami plynulosti řeči; prosadil poradenskou péči o osoby s poruchami sluchu a bezplatné přidělování naslouchátek.

V letech německé okupace republiky působil jako odborný školní lékař pro otorinolaryngologii a foniatrii na magistrátu hl. m. Prahy, podnítil zřízení školy pro nedoslýchavé a školy pro vadně mluvící. Založil Českou logopedickou společnost (ta od smrti jeho nese jeho jméno), organizoval logopedické kurzy pro učitele, založil Logopedický ústav hlavního města Prahy (1946), stal se prvním vedoucím katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě UK. Roku 1957 uspořádal v Praze Mezinárodní defektologickou konferenci, dále založil Mezinárodní komitét pro spolupráci v defektologii, roku 1962 organizoval Sympózium reprezentantů speciální pedagogiky socialistických zemí o terminologii, roku 1989 se podílel se na přípravě Mezinárodního kongresu IALP v Praze a angažoval se ve Světové federaci neslyšících.

Již v roce 1945 vydal monografii o mechanizmech tvorby lidského hlasu na podkladě laryngostroboskopického vyšetření a dospěl k řadě dalších poznatků o tvorbě hlasu. Jeho dílo „Lateralita jako pedagogický problém“ podnítila uzákonění možnosti psát a kreslit ve škole i levou rukou. Řešil i problém bilingvismu – dvojjazyčné výchovy dětí od narození v prostředí rodiny. Je autorem monografií, skript, učebnic, příruček a sborníků.

  • Hlas, řeč, sluch (1944)
  • Poruchy sluchu, poruchy řeči (1953)
  • Defektologie obecná III (1955)
  • Výchova leváků v rodině (1958)
  • Výchovné problémy leváctví (1960)
  • Lateralita jako pedagogický problém (1962)
  • Logopedická péče ve zvláštní škole (1965)
  • Somatopatologie (1966)
  • Metodika výchovy leváků (1966)
  • Defektologický slovník (1978)
  • Logopedie - didaktika a metodika (1984)
  • Nárys speciální pedagogiky (1986)
  • Učení - nemusí být - mučení (1989)
  • Logopedie předškolního věku (vydáno ještě v 1989)

 

Prof. MUDr. et PhDr. Miloš Sovák, DrSc.

15.4.1905 - 29.9.1989

Pan profesor Miloš Sovák byl zakladatelem čsl. logopedie, tvůrcem naší logopedické teorie i praxe.

Narodil se 15.4.1905 v Bechyni jako nejmladší ze sedmi dětí učitele na keramické škole (Ludvík Sovák, učitel češtiny, němčiny a počtů v letech 1898 1927). V jeho genech se projevilo šest generací lékařů v rodě z matčiny strany (prof. Weigner, prof. Hönl, ak.Prát). Absolvoval 4 třídy obecné školy a 1. ročník měšťanské školy v Bechyni; rád na tuto školu vzpomínal, neboť zde získal takové solidní základní vědomosti,že se na gymnaziu v primě a sekundě kromě latiny nemusel příliš učit. To gymnázium bylo c.k. klasické v Táboře, kam po celých osm let dojížděl, to znamenalo vstávat každodenně po čtvrté hodině. Po maturitě na přání rodičů šel studovat do Prahy práva. Ale již po dvou měsících přešel na medicínu, kde při studiu pracoval jako demonstrátor, později jako pomocná vědecká síla. Nejvíce ho zajímala pitva a zhotovování preparátů mozku a mozkových drah. K foniatrii přišel náhodou výměnou místa s kamarádem k přednostovi otolaryngologické kliniky prof. Přecechtělovi a foniatrickému oddělení doc. Seemana.

V Bechyni byl jako medik členem Kroužku studentů, v letech 1923 - 1926 byl jeho předsedou. V těch letech v činnosti Kroužku převažovala společenská složka, konaly se literární večery (sám přednášel např. o Karlu Hlaváčkovi). Jeho starší bratr, MUDr. Pravoslav Sovák, tento Kroužek založil, jeho členy byli např. K. Kraus, J. Pekař, P. Stašek, V. Schusswohl, M. Eschová, K. Židlický, Z. Mařan, B. Burian, K. Homr, P. C. Nesý a mnoho dalších.

V době 2. světové války, kdy byly vysoké školy zavřené, pracoval jako odborný školní lékař pro otolaryngolii a foniatrii na magistrátu hl. m. Prahy. V tomto období začíná jeho působení v rozvoji logopedie. Ale již od r. 1932 docházel do ústavu a školy pro neslyšící v Praze na Smíchově a podle vlastních slov „sedával v zadní lavici, sledoval učitele při jejich práci s neslyšícími dětmi a mnoho se tam naučil“. Se spolupracovníky zakládal logopedické školy nového typu, školy pro nedoslýchavé a školy pro vadně mluvící. V roce 1946 založil Logopedický ústav hl. m. Prahy, kde byla zřízena odborná oddělení: audiologické, pediatrické, neurosologické, pro děti předškolního věku, pro děti s kombinovanými vadami řeči, hybnosti a intelektu a poradna pro levoruké děti. Založil na Pedagogické fakultě studium pedopathologie, později defektologie, posléze speciální pedagogiky.

Výsledkem této činnosti byla celostátní logopedická péče, celostátní poradenská péče o sluchově postižené a bezplatné přidělování sluchadel a celostátní péče o levoruké děti. Těch jeho aktivit bylo mnoho, nelze je v tomto medailonu všechny jmenovat. Do svého důchodu pak působil na Pedagogické fakultě UK v Praze. Za jeho životní dílo lze považovat zřízení České logopedické společnosti.

„Aby se učitel stal mistrem, tj.dobrým učitelem, nesmí nikdy přestat být žákem, tj. musí se celý život učit.“

Málo se ví o jeho občanské statečnosti v době 2. světové války. V jeho ordinaci se vyměňovaly konspirativní zprávy, za pražského povstání působil mezi obránci Staroměstské radnice jako lékař na ošetřovně, pomáhal zachraňovat archiv hl. m. Prahy z hořící radnice do kostela sv. Mikuláše. Pak přišla výzva všem lékařům: „Pomozte osvobozeným vězňům koncentračního tábora v Terezíně!“ Ještě týž den tam odjíždí a ihned s MUDr. Holubcem přebírá nemocnici SS na Krétě u Terezína. Do této nemocnice sám sváží na vozíku těžce nemocné osvobozené vězně z Malé pevnosti. Tři týdny v nelidských podmínkách, po nerovném boji s tyfem se vrací do Prahy a vykonává dobrovolnou vojenskou službu v posádkové nemocnici. O této své činnosti a pomoci vždy skromně mlčel.

Všichni jeho žáci a spolupracovníci rádi vzpomínají na jeho milý humor ať v osobních setkáních nebo přednáškách, měl osobitou schopnost osvěžovat suchá fakta živým slovem. „Myslím, že se stejně shodneme, že jeho přednášky byly …vysoce fundované, atraktivní, aktuální, živé a vždy náročné! Při přednáškách profesora Sováka se nedalo a nedá číst, bavit se, plést svetry či jen lelkovat. Nenechal a nenechá nikoho chvilku zahálet, jeho dotazy nutí k přemýšlení, spolupráci, ke studiu. Vždy uměl a umí spojovat teorii s praxí, minulost se současností, výuku s životem, s filozofií, dialektikou, kterou tak znamenitě ovládá. Uměl a umí spojovat vědu i s úsměvem. I v tom všem je nám nedostižným vzorem.“ (PhDr. Milan Kantor). Tím nedostižným vzorem je i zachycení posledních chvil jeho života,bohužel s nevyléčitelnou rakovinou, s nadhledem a přehledem, kde nechybí ani kritika jeho lékařského personálu.

„Vím, že v každé nemocnici nemůže být na každém pokoji televizor, telefon… nestěžuji si, ale prosím o lidskost. Píšeme dvacáté století, říkáme si, že jsme civilizovaná, vyspělá společnost. Neprosím za sebe, já už umírám, ale za ty ostatní kolem i za vás, kteří zde třeba jednou právě zde budete rovněž končit svou pouť. Prosím, aby třeba jen fungovaly signální zvonky u postelí, aby po jejich použití přišla i pomoc. Prosím, aby i řidiči všech sanitek byli především lidmi, prosím… nestěžuji si, jen sděluji asi už poslední vyznání… chci toho hodně?

Logopedická píseň jubilejní:
Píseň tato, vážení a milí,
ta dnes oslavuje slavnou chvíli,
vlévá svěžest, novou sílu do žil,
aby se jubilant dalších let dožil.
Osmdesát let když přežije
hlava naší logopédie,
to už je pěkná řádka let,
co v Bechyni kdys spatřil svět,
potom se po životní dráze
rozjel přes Tábor až ku Praze,
v logopédii zakotvil
a budoval ji ze všech sil.
Osmdesát co je pro logopéda,
jenž se věkem ovlivnit nijak nedá,
o hlas, řeč a sluch pečuje celou duší,
jemu ani osmdesát koncepcí
nenaruší.

(Podle vlastních starších pramenů k osmdesátce prof. MUDr., PhDr. Miloše Sováka upravil a doplnil Frant. Kábele)

Nedá se ukončit tento medailon jinak, než pateticky: Čest jeho památce!“

Děkuji manželům Stachovým a Pospíšilovým za poskytnuté materiály.

- ap -

Literatura:
Almanach 1918 - 1938. Vydaný k jubileu dvacetiletého trvání Kroužku studentů v Bechyni. Studentská knihtiskárna Akademického domu, 1938.
Česká logopedie 1985. Sborník přednášek a statí.
Česká logopedie 1989. P.,1990. Příloha „Za profesorem Milošem Sovákem“.

 

Použité informační zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%A1_Sov%C3%A1k

https://www.mestobechyne.cz/cs/mesto-bechyne/osobnosti/prof-mudr-et-phdr-milos-sovak-drsc.html

4/1/2013; 10. 1. 2023