Pravák: tah a tlak při psaní

V nákresu jsou modrými body vyznačena místa, kde je psací prostředek tažen, červené body označují tlak; šipky ukazují, jakými směry je veden hrot plnicího pera při psaní, červené šipky v hrotu pera naznačují okamžitý směr jeho vedení.

Při psaní spojitého písma pero nebo tužka nevede stopu pouze v ose ideálního tahu, jak je patrno z předcházejícího nákresu, pero popřípadě jiné psací náčiní najíždí spíše z boku. Psací prostředek je při psaní veden v dlouhých tazích v o něco menším než pravém úhlu, přičemž se v různých fázích stopy tento úhel může měnit v závislosti na tvaru písmena, ale vždy tak, aby psací prostředek byl co nejvíce tažen a aby místa, kde se dostává do tlaku, byla co nejkratší.
Tento úhel se podle individuálních dispozic jednotlivých písařů při psaní v řádku mění i v závislosti na pozici v řádku a na jeho konci – aby písař nemusel hřbetem ruky balancovat na hraně sešitu, zvlášť když je sešit silný, nebo dokonce rukou sestoupit, stáčí hřbet pravé ruky dolů, tiskne loket k tělu, a tím mění i úhel, pod kterým je vedena stopa.

Někteří písaři naopak vytáčejí loket od sebe a pravou rukou píší spíše z horní pozice stejně jako horní leváci, psací prostředek v ruce převracejí směrem od sebe. Tento způsob psaní je zřejmě důsledkem pěstičkového úchopu kuličkové tužky - při psaní kuličkovou tužkou často dochází k tomu, že proto aby dobře psala a nezadrhávala při psaní okružím, písař se ji snaží držet co nejvíce kolmo, k čemuž využívá právě pěstičkového úchopu. V tomto okamžiku si ale do právě psaného písma málo vidí, nebo do něj nevidí vůbec, a tak ohne zápěstí, aby při psaní z horní pozice do písma viděl. Písmo je většinou kolmé až přepadávající.

12/3/2013