Tři, anebo čtyři prsty?

Kdo učí děti psát a kdo se pozorně dívá na to, jak píší dospělí, určitě zaznamenal, že značná část dnešních písařů drží psací nástroj čtyřmi prsty. Mnozí nad tím kroutí hlavou, metodikové se hrozí, proto je potřeba se také na tento jev podívat do hloubky a realisticky. Ještě než začneme, musíme si položit zásadní otázku, jestli tento způsob psaní je pouhá zvůle píšících, nebo jestli ti, kteří takto píšou, k tomu mají nějaký důvod - jedině touto cestou nám pak vyjde odpověď, jestli tři, nebo čtyři prsty.

Srovnání úchopu třemi a čtyřmi prsty modifikované špetky z čelního pohledu.

Jako první se tohoto jevu všimla anglosaská pedagogika a také jako první ho začala zkoumat. Zjistila, že uchopování čtyřmi prsty není tak ojedinělý jev, jak by se mohlo zdát, ale je tomu právě naopak, protože takto píše poměrně značná část populace. V roce 2012 zveřejnil výzkumný tým pod vedením Heidi Schwellnus z Kanady v American Journal of Occupational Therapy výsledky šetření 120 školáků 4. třídy v průměrném věku 9 roků a 11 měsíců ±4,3 měsíce, které se týkalo stanovení vlivu čtveřice dnes v anglosaské pedagogice přijímaných funkčních úchopů na rychlost a čitelnost. Součástí výzkumu bylo i stanovení podílu tříprstových a čtyřprstových variant úchopů.

Tato studie zjistila, že 53 % školáků používalo tříprstý úchop a 47 % čtyřprstý úchop! Je samozřejmé, že kanadský školský systém má jiné tradice a a tak striktně neusiluje o "dodržování pravidel psaní" než český, v kterém pořád doznívá úsilí o jednotnost.

Rozložení úchopů ze studie H. Schwellnus: tříprstové úchopy celkem 62, tj. 53 % (tripod – DT 27, LT 23, DT/LT 12) a čtyřprstové 55, tj. 47 % (quadropod – DQ 17, LQ 26 a DQ/LQ 12), skupina Other není započítána 3⁴⁰. Pozn.: počty zastoupení byly do grafu doplněny z textu práce.

Pro kontrolu tohoto přístupu k psaní bylo v roce 2017 zkoumáno 192 českých středoškoláků jedné školy, u kterých se předpokládá, že vývoj jejich zvyklostí psaní je už zcela ukončen, a tak je možno předpokládat, že si v praxi našli pro sebe ten neschůdnější způsob psaní. Zaroveň je potřeba podotknout, že všichni prošli stejnou ranou výukou psaní, která původně vyžadovala jen úchop tříprstý.

Jak je vidět, i z našich žáků, kteří prošli "klasickou tradiční" výukou psaní, se celá jedna třetina odklonila od tříprstové varianty psaní. Otázkou tedy je, proč tolik písařů z vlastní vůle přešlo k čtyřprstové úchopové variantě? Odpověď vychází z obecně známé zkušenosti, která je v pozadí grafomotorických příruček zmiňována poměrně často - obecně rozšířené kuličkové psací prostředky ke psaní totiž potřebují mnohem vyšší přítlak na hrot, než tomu bylo u perek a per plnicích, které vytvářejí stopu "smáčením". Ti, kteří nemají dost fyzických sil pro přítlak, zjistí, že pomocí čtyř prstů dostatečný přítlak dokáží vyvinout - navíc při vyšším přítlaku je potřeba pevněji svírat propisovačku, aby neproklouzávala mezi prsty.

V českých poměrech k tomu přispívá navíc pedagogické přesvědčení, že v předškolní výchově a v raném školním věku mají děti mít ke kreslení pastelky s velkým průměrem tuhy. Tento pedagogický princip zřejmě vychází z úvahy o posloupnosti a plynulosti přechodu od raných dětských úchopů k tzv. vyspělým, které jsou vždy spojeny s konkrétními psacími prostředky. Proto se také ve výtvarných činnostech používají nejprve silné křídy a fixy (15-20 mm v úchopu), později pastelky "jumbo" (6 mm tuhy) a úplně na závěr pastelky a tužky s 2mm tuhou.

Dítě předškolního věku však upřednostňuje výraznou a dostatečně sytou stopu, a tak potřebuje tužky a pastelky s výrazně měkkými tuhami. Musíme mít na paměti, že tvrdé tuhy se nedají barevně vrstvit, a tak je dítě nuceno na tužky a pastelky tlačit, aby tolik žádaných sytých barev dosáhlo a také aby se barvy přes sebe překrývaly a spojovaly. K velkému přítlaku s vysokým náklonem nutí až k dřívku upsané neořezané pastelky a tužky – čím větší upsaná plocha na konci hrotu, tím je pro zajištění stejné sytosti barvy potřeba až mnohonásobně větší přítlak! Malý kreslíř pak hledá úchop, kterým je schopno pastelku držet co nejpevněji, aby tak mohl vyvinout co nejvyšší přítlak – že to zatím neukotvenému špetkovému úchopu mnoho nesvědčí, je jasné. Podobný efekt mají i polovypsané fixy, které pod zvýšeným přítlakem z roztřepeného hrotu nakonec ještě vydají poslední zbytek barviva.

Tuha o průměru 2 mm má v upsaném stavu 3,14 mm² plochy, při 5 mm průměru 19,63 mm², pastelky „jumbo“ s obvyklými 5,6 mm mají plochu 24,62 mm² a nejsilnější pastelky pro děti s tuhou o 6 mm už celých 28,26 mm², což je devateronásobně více! Jaký úchop je schopen vyvinout takový přítlak, aby dítě mohlo nakreslit, co chce?

Z pozorování prstů při psaní lze říci, že čtyři prsty při vedení psacího prostředku nabízejí písařům více pohybových možností než tradiční špetka (dynamic tripod) a že čtyři prsty ve svém rozložení a spolupráci nemají vždy stejnou úlohu na rozdíl od tradiční špetky, kde každý prst vykonává svou jedinečnou práci:

• tužka je rovnoměrně sevřena všemi čtyřmi prsty najednou – leží mezi pro-středníčkem a prsteníčkem, zatímco palec a ukazovák ji rovnoměrně přidržují a vedou shora, malíček je k prstům volně přitištěn,
• sevření tužky je soustředěno v jednom úchopovém místě do třech prstů – prsteníku, prostředníku a palce – ukazovák jako čtvrtý prst pohyb psacího prostředku je výš a pohyby jen kontroluje nebo pomáhá vyvíjet přítlak,
• tužka leží v úchopovém místě mezi prsteníkem, prostředníkem a palcem, ukazovák je položen nad nimi a zajišťuje přítlak shora.

Uspořádání prstů a jejich úloha se u řady písařů v samotném průběhu psaní proměňuje, takže v konkrétních případech můžeme vysledovat celou řadu individuálních řešení.